P. Václav (73 roků)

Už jako chlapec jsem se stal ministrantem v mariánském kostele v Hradci Králové. Církevní zpěvy tam byly na vysoké úrovni. Zpívalo se i hodně mariánských písní. Také maminka nám dětem často a ráda zpívala tyto písně.

Brzy jsem poznal, že katolická zbožnost je skutečně mariánská. Když jsem pak poznal, že i všechny řeholní řády mají ve svém základě hlubokou mariánskou úctu, zjistil jsem, že centrem katolické víry jsou tři pilíře: Nejsvětější svátost, mariánská úcta a oddanost papeži (jak to zdůrazňoval sv. Jan Bosco).

Jako kněz jsem pak spravoval (v několika farnostech, kde jsem působil) několik mariánských kostelů. Nejvíce se mi vtiskl do srdce poutní kostel v Malých Svatoňovicích, který má mimořádný titul „Sedmi radostí Panny Marie“. Někdejší hradecký biskup Karel Otčenášek se s tímto zasvěcením pochlubil i papeži (dnes již blahoslavenému) Pavlu VI., který poblahopřál našemu biskupovi, že má tomuto tajemství zasvěcený kostel ve své diecézi.

V naší církvi tedy platí stará zásada: „Kdo nemá Marii za Matku, nemá ani Boha za Otce“. My kněží se máme snažit vštěpovat věřícím úctu k Matce Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Comments

comments