httpv://www.youtube.com/watch?v=ch4onmqTWIM

Den první-pondělí

Já s výpravou z Brna-Lesné jsme na Hostýn přijeli již v deset hodin dopoledne a vrhli se do vybalování organizátorských materiálů, uskladňování zeleniny, lepení plakátků a posléze prozkoumávání stánků podél schodů vedoucích na Hostýn. Ostatní účastníci tábora dorazili do čtyř hodin, mezitím zuřil boj o pokoje a postele. Chlapci měli výběr omezený, byl jim přidělen pokoj s výhledem na okolní kopce, kdežto dívky měly k dispozici čtyři pokoje s výhledem na všechna možná místa v okolí našeho poutního domu. Většinou se ale rozdělily podle „místa původu“. Do 17 hodin proběhla zdravotní dokumentace. Naše zdravotnice Ivanka se své role ujala s vervou a chtěla léky i po těch, co žádné neměli J. Poté nám Pepa udělal malé školení o bezpečnosti; zjistili jsme, co nesmíme, co musíme a co můžeme, no, a pak jsme odkvačili na mši do kaple v poutním domě č. 3. Po mši jsme si snědli všechnu tu úžasnou baštu, kterou nám přichystaly naše maminky, a také vynikající meloun od našich sponzorů ze Slovenska. V osm hodin jsme se přesunuli ven na louku vedle poutního domu a zahráli jsme si pár seznamovaček , abychom o sobě navzájem zjistili více informací a zapamatovali si svá jména.(Ale stejně si říkám, že ty cedulky se jménem pro každého byl dobrý nápad) Od devíti hodin probíhala-opět v kapli- adorace s písničkami. Každý mohl jít se svíčkou k oltáři a přednést tam Pánu své prosby, díky a chvály. Překvapilo mě, že se děti nebály promluvit a ke konci už svíčky málem nestačily. V deset hodin se měla konat plánovaná večerka, ale jak už to tak na táborech bývá, v deset hodin se rozhodně nekonala.

Den druhý- úterý

Děti, co si šly lehnout pozdě, ovšem měly smůlu. V sedm hodin nás totiž probudila zelená skupinka stylovým kokrháním. Za čtvrt hodiny jsme již Terka a já zavelely k odchodu na rozcvičku. Měli jste vidět ty kyselé obličejeJ! Ještě venku jsme se pomodlili a svěřili Pánu Ježíši celý den se vším, co přinese. A pak hurá na snídani! Již s plnými žaludky nám byly přiděleny služby- příprava modlitby, úklid společných prostor, obsluha u stolu a budíček. Na závěr jsme si tahali lístečky se jmény na Tajného Anděla.(Tajný Anděl je hra spočívající v tom, že si každý vytáhne lísteček s něčím jménem a tomu člověku pak působí po celý den radost. Večer si pak každý tipuje, kdo byl jeho Andělem a jeho skutečný Anděl se mu přizná.) Po snídani jsme si vyslechli přednášku p. Ľuba na téma dne, což byla zbožnost. Po přednášce jsme na toto téma diskutovali ve skupinkách a také jsme měli za úkol nacvičit o něm scénku, zazpívat písničku, složit báseň… Před obědem jsme se navzájem podělili o své závěry a tato vystoupení předvedli. Myslím, že nejen úterní vystoupení, ale i vystoupení po celý týden byla nápaditá, vtipná, originální- prostě super! Po obědě a poledním klidu byl vyhrazen nějaký čas hrám a tvořivým dílnám. Dnes jsme měli na programu výrobu růženců z bonbonů nebo z papírových korálků. Gurmáni šli do bonbonů (Výběr byl vskutku pestrý! ), odvážlivci do papírových korálků, jejichž výroba byla provázena „krví, potem a slzami“, ale odměněna radostí a úsměvem. Ke korálkům jsme se později ve volných chvílích často vraceli a navlékali růžence pro nemocné. Ve čtyři hodiny byla na programu svačina a modlitba růžence se zpěvem. Děti písničky většinou znaly , takže nám to po pár zavrznutích spolu pěkně ladilo. Poté otec Ľubo sloužil mši pod majestátní kupolí hostýnské baziliky. Naše hudebnice Terezka i my, co jsme zpívali, jsme si vychutnávali tu báječnou akustiku. Jakmile bylo sklizeno ze stolu po večeři, odešla většina dětí hrát ven ufec nebo badminton a zbytek hrál Bang! Oficiální večerka byla opět v deset hodin…

Den třetí-středa

…a budíček v sedm. Rozcvička byla zpestřena tanci, které si pro nás připravila sestra Milada s děvčaty z Uherského Brodu. Po snídani jsme si vytáhli Tajného Anděla a pak jsme se dozvěděli, že dnes bude celodenní výlet. Vyfasovali jsme balíčky s obědem na cestu a od devíti hodin jsme po skupinkách vyráželi ze zastávky autobusu pod Hostýnem. Po cestě nás čekaly různé záludné úkoly, prověřující nejen naši fyzickou zdatnost, ale také dobrou spolupráci ve skupince a hlavně- bystrozrak. Čtyři fáborky totiž značily úkol, ovšem jeho zadání jsme již museli najít sami. Občas to byla docela legrace, to když bylo zadání jednoho úkolu zahrabané v hromadě roští. Nakonec ho každá skupinka našla,ale přesto pro nás byl tento úkol tvrdým oříškem. (A krom toho tašku se zadáním každá skupinka posunula trošku hloub do roští. Chudáci zelení, kteří šli poslední, ji už měli pěkně hluboko.) V poledne jsme se vlekli loukou, byli jsme zpocení a unavení z vedra. Ale děti nefňukaly, šlapaly dál, protože jsme již byli téměř u cíle našeho výletu-koupaliště! Tam všichni načerpali síly na zpáteční cestu autobusem a posléze taxíkem zpět na Hostýn J. Akčnější povahy měly možnost vynechat koupání a jít se sestrou Miladou a Peterem stejnou cestou zpět. Jakmile jsme dorazili na Hostýn, společně jsme se nasvačili a šli na růženec a na mši. Po večeři se promítal film. Děti našly doslova jehlu v kupce sena- ze všech filmů o svatých si totiž vybraly Tarzana. A pak jsme znavení ulehli do postelí a spali.

Den čtvrtý-čtvrtek

Dnešním tématem byla služba, a to zvláště služba sv. Kateřiny Labouré. Dozvěděli jsme se, co všechno musela ve dvanácti letech zvládat. Měla na starosti dům, kuchyň, krávy a stáje, prasata, drůbež, králíky a holuby. A k ruce jen jednu starší služebnou a mladší sestru. Kdosi z naší skupinky prohlásil, že to byla borka.(BorkaÞ ženský rod od slova borec J.) Po poledním klidu jsme od naší zdravotnice Ivanky dostali školení o první pomoci. Naučili jsme se ošetřit popáleninu prvního stupně, odřeninu, vymknutý kotník a mnoho dalšího. Své praktické dovednosti jsme si ihned vyzkoušeli na hře toaleťáková mumie. Každá skupinka měla za úkol ovázat jednoho svého člena toaleťákem tak, aby mu byl vidět jen nos. Největší legrace pak bylo trhání. A největší nuda sbírání kousků toaleťáku všude kolem J. Po růženci následovala mše sv. v kapli a poté večeře. Po ní jsme navlékali růžence pro nemocné.

Den pátý- pátek

Dnešní dopoledne bylo oddychové. Navštívili jsme totiž hostýnské muzeum, jehož budovu navrhl architekt Jurkovič. V muzeu jsme shlédli dokument o Sv. Hostýně, o jeho historii, bazilice a o tradičních poutích včelařů, hasičů, atd. Největší popularitě se však přesto těšil vycpaný medvěd hnědý J. Po obědě jsme se vypravili na expedici přes hostýnskou baziliku, kapli Plačící Panny Marie z La Sallette, kde jsme si od bratra Milana a sestry Milady, kteří oba La Sallette navštívili, vyslechli příběh o zjevení Panny Marie dvěma zanedbaným pasáčkům, až k větrné elektrárně a rozhledně Františka Josefa I. Celá výprava dorazila zpět k poutnímu domu živá, a, až na dvě raněné, zdravá. Poté jsme se odebrali do kaple k tiché adoraci a modlitbě růžence. Dnešní mše sv. byla sloužena v bazilice. Po večeři a odhalování andělů nás čekal zábavný večer s hrami a se zlatým hřebem-vystoupením afrického náčelníka Velkého Buvola, které sklidilo velký potlesk.

Den šestý-sobota

Dnešním tématem byla pokora. Po dnešní přednášce, zaměřené na čistotu srdce, která s pokorou úzce souvisí, jsme dostali za úkol se ve skupinkách zamyslet i nad činností SMM v našich farnostech. Také jsme měli zhodnotit celý tábor. Práce ve skupinkách nás obohatila o mnohé nápady, co všechno bychom v našich Mariánských družinkách dělat. Po obědě jsme se pustili do hry Správný kluk, správné děvče. Každá skupinka ze svých řad vybrala ze svých řad jednoho kluka (což nebyl až takový problém, vzhledem k tomu, že na táboře byli kluci celkem čtyři) a jednu holku. Ti dostali instrukce a čas na přípravu. Po poledním klidu jsme se všichni sešli v jídelně, kde již byly připraveny židličky a stůl, u kterého zasedala porota ve složení s. Margita, Pepa a Peter. Role moderátora se ujal Mário. Soutěž měla několik disciplín. V první disciplíně se soutěžící představili a něco málo nám o sobě řekli. V druhé disciplíně se hodnotila šikovnost: nejdřív měli soutěžící za úkol co nejrychleji sníst misku melounu (Zaujalo mě, že kluci se melounem cpali hlava nehlava, kdežto dívky dbaly na jistou eleganci a snažily se i při této činnosti vypadat půvabně. J) a v druhé části portrétovali některého z vedoucích; kluci si vybrali bratra Milana, kdežto dívčí volba padla na sestru Miladu. Po této disciplíně jsme soutěž přerušili a šli jsme na růženec, mši a večeři. Třetí disciplína se byla vědomostní a čítala několik okruhů: Vlastivědu, Náboženství, Svatou Kateřinu a Co bys dělal, kdyby… Úkolem v posledním okruhu nebylo ani tak odpovědět správně, nýbrž vtipně. Čtvrtá disciplína byla jednoznačně nejlepší, protože každý soutěžící měl možnost předvést v tom, co ho nejvíce baví a v čem vyniká-tzv. volný styl. Jen těžko bych mohla líčit výkony každého soutěžícího, ale musím říci, že všichni zazářili jako praví šoumeni. Zatímco se porota radila o pořadí soutěžících, my ostatní jsme mohli hlasovat o Správného kluka a Správné děvče Sympatie. Po vyhlášení vítězů se ještě udělovaly ceny za úklid, hádal se Anděl a mohli jsme vznést dotazy na vedoucí. Z mnoha pokojů se ještě dlouho do noci ozývaly hlásky,jak jsme si užívali poslední chvíle s novými kamarády.

Den sedmý-neděle

Budíček byl posunut na půl osmou, takže jsme si k velké radosti všech mohli přispat. Po snídani jsme měli nějaký čas na sbalení věcí a úklid pokojů. Pak jsme se odebrali do baziliky na mši, kterou celebroval náš p. Ľubo. Jakmile jsme se naobědvali, již si pro první dítka přijížděli jejich rodiče.(A výpravy bez rodičů samozřejmě odjížděly taky) Loučení bylo srdceryvné, a já doufám, že se příští rok na táboře opět setkáme. J P. S. Kdo jste se tábora zúčastnili, posílejte prosím s. Margitě maily se zpětnými vazbami. Pomůže nám to při plánování dalšího tábora. Díky

Comments

comments