Letos to byl druhý mariánský tábor a jen tři děti byly nové, ostatní se už zúčastnily minulý rok, takže jsme se už většinou znali. Pro mě byl tábor velkým povzbuzením a posilou, protože jsem byl svědkem mnoha Božích milostí působících v srdcích dětí i vedoucích.

Na jednu stranu byl hodně náročný, řešili jsme několik těžších problémů, ale když se blížil konec, nikomu se odtud nechtělo a ukápla i nějaká ta slza. Tím, že se letos přihlásilo míň dětí, byli jsme jako taková větší rodina i s vedoucími nás bylo dvacet čtyři .Věřím, že ti co se letos nezúčastnili, budou litovat, až si promluví s těmi, kdo ten týden na faře v Nové Cerekvi u Pelhřimova prožili s námi.

Téma tábora bylo „Pán prstenů“ a pomocní animátoři Adélka, Terezka a Vojta připravili tematické hry a putování podle Tolkienovi knihy. Dny byly zaměřeny na různá témata, která lze vystopovat v příběhu knihy (přátelství, naděje, sebepoznání, sebeobětování, vítězství dobra nad zlem).

Kdybych měl hodnotit tábor po vnější stránce, byl podobný jako minule, takový normální: budíček, rozcvičky, jídlo, služby (úklid, nádobí, modlitba), přednášky na téma dne, práce ve skupinkách, výstupy ze skupinek (scénky), hry, fotbal, mše svaté v kostele, celodenní výlet, táborák, tvořivé dílny, výlet do želivského kláštera, zábavný večer, večerky, oblíbené pohádky Petra a Mária na dobrou noc a spánek. Avšak tento tábor měl ještě jinou rovinu…byli jsme jako rodina, řešili se spory mezi dětmi a vedoucími, byly hádky, ale končili usmiřováním a odpouštěním.

V osobních rozhovorech se otevírala různá témata, která nebyla jen povrchní, ale šla na hlubinu. Byl to opravdu duchovní tábor, Pán Ježíš byl s námi a dotýkal se našich duší a na přímluvu Panny Marie jsme dostávali milosti uzdravení, pokoje a hluboké radosti. Nedá se to popsat, ale musí se to zažít.

Moc se mi líbí naše oblíbená hra na anděla, kterou jsme hráli každý den. Člověk se snaží myslet celý den na toho druhého, kterého si vytáhl na lístečku a dělat mu radost a pomáhat mu, tak aby to pokud možno nepoznal, dá mu dárek, napíše mu v dopise co se mu na něm líbí…. Je to nádherná škola toho, jak by jsme se jako křesťané měli k sobě navzájem chovat. Děkuji všem, kdo se zúčastnili, bylo to nádherné společenství.

bratr Milan

Comments

comments