Vincent de Paul se narodil 15. dubna 1581 v Pony, na venkově blízko Daxu v jihovýchodní Francii. Jeho rodiče Jean de Paul a Bertrand de Moras byli sedláci. Chlapec Vincent prožil první roky svého života na venkově, pracoval, chodil do místní školy a žil ve venkovské atmosféře, kde jsou důležité hodnoty jako čest, spravedlnost, věrnost rodině a víra.

Jeho rodiče viděli, že Vincent inklinuje ke studiu a proto ho poslali do školy františkánů v Daxe roku 1596. Aby pomohl platit náklady spojené se studiem, pracoval Vincent jako soukromý učitel pro děti monsieura de Comet, soudce Pony a právníka předsedajícího zastupitelstvu v Daxu.

Zapsal se na kurzy na Fakultě teologie na Univerzitě v Toulouse v roku 1597. To si vyžádalo velkou oběť od jeho otce: musel prodat pár volů, aby financoval jeho studia. Jeho otec zemřel následující rok a Vincent učinil rozhodnutí, že nemůže déle pokračovat ve studiu na náklady své rodiny. Proto si založil malý internátní dům pro mladé studenty a děti pánů a současně pokračoval ve svém sedmiletém teologickém studiu. Stal se podjáhnem 19. září 1598 a jáhnem 19. prosince téhož roku. Byl vysvěcen za kněze 23. září 1600 starým biskupem z Perigmeux, Monsignorem Francisem de Bordeilles. Toto období se jeví jako čas učení, hledání informací. V tomto čase ho ovládala touha využít kněžství jako zdroj dobrého života pro něho a jeho rodinu.

Od tohoto momentu začal cestovat. Geografická mapa nakreslena mladým Vincentem de Paul je dosti rozptýlená: Dax, Bidache, Arbes, Toulouse, Perigeux, Marseille, Rome (alespoň dvakrát) Avignon…
Existují také události a údaje z jeho života, které nejsou velmi jasné, jako například příběh, že byl zajat pirátskou lodí a byl vězněm v Tunisu.

V roce 1608 ve věku 27 let přichází do Paříže, kde ve Fauboung Saint Germain soudce ze Sove, malého městečka v Lendes, souhlasí, že se s ním podělí o svou rezidenci. Nešťastný incident však ukončil tuto šťastnou situaci. Jednou ráno soudce odchází k soudu nechávajíc Vincenta chorého v posteli. Chlapec z lékárny mu přinese požadovaný lék, ale předtím, než ho odevzdá, sebere pohár a měšec z otevřené skříně. Když soudce zjistil krádež, obvinil Vincenta a okamžitě ho vyhodil z domu. Morální předsudky, kterými Vincent trpěl jsou velké, protože farský kněz ze Saint Germain ho veřejně obvinil v průběhu dvou následujících neděl. Zažil ostrou realitu nespravedlnosti. Toto byl jeho první zážitek ze světa chudoby. V jeho životě se stala změna a on se začal více starat o svou svatost. Přes proces proměny objevuje svoje povolání. Páter Pierre de Bérulle mu pomáhá najít nové hodnoty. Začal dávat důležitost znovuzrození, kněžství jako fontáně svatosti, velikosti Boha a malosti člověka.

V letech 1612 – 1613 Vincent potkává kněze, jehož rady úzkostlivě dodržoval, pátera André Duvala, doktora teologie na Sorboně. Stále udržoval kontakt s Bérullem, který založil oratorium v Paříži. Vincent se cítil mentálně přitahován k této vznikající komunitě, ale poznal, že jeho povolání se tu nenachází, takže pokračoval ve svém hledání a přijal návrh zakladatele: obsadit místo pátera Bourgoinga, farského kněze z Clichy. O rok později, na doporoučení Bérulla, Vincent převzal funkci kaplana rodiny Phillippa Emmanuela de Gordi, kapitána galejí.

Vincent objevil chudé lidi, kteří potřebovali různé druhy pomoci. Umírající muž v Gannes mu řekl, že by byl zatracen, kdyby nevykonal dobrou generální zpověď před svou smrtí ze smrtelných hříchů, které hanebně zamlčel. V lednu 1617 sloužil svatou mši v kostele ve Folleville s jeho prvním misionářským kázáním o generální zpovědi, které mělo hojnou odezvu u lidí. Práce teď začala: od jednoho města k druhému – Vincent káže, poslouchá, vykonává. Začíná misionářskou práci.

Protože už nemohl zůstat déle na zámku Gondi, jeho duchovní vůdce – kardinál de Bérulle – ho poslal do farnosti Chatillón-les Domnes. V této farnosti mu řekli o rodině, jejíž členové zemřeli na hlad; káže o této události na bohoslužbě a lidé pozitivně reagují spontánní charitou. Ale Vincent chtěl, aby charita byla organizována, takže založil laickou instituci, která se na začátku nazývá „Confaternity of Charity“. Taky se nazývaly „Dámy charity“ v tom smyslu, že členové byly hlavně vdané ženy patřící k vysoké společnosti. Tyto skupiny jsou nyní známy mezinárodně jako AIC (v Česku DKL – Dcery křesťanské lásky).

Za účelem založení solidnější a stabilní instituce a po převzetí daru 45 000 lir od de Gondis pro svoje misie, založil Vincent 17. dubna 1625 „Kongregaci Misie“. Nechtěl církevní instituci, ale raději světskou, chce aby byli jeho misionáři připraveni a přístupni práci s chudými. Vincent a jeho misionáři jdou do všech nížin a údolí, jakož i na ostrovy Francie. Odteď vědí co dělat: utišit duševní hlad rolníků Francie a nakrmit chudé, zacelit rány chorých, navštěvovat nemocnice, organizovat polévkové kuchyně s pomocí žen, kázat, zpovídat a organizovat muže mezi sebou.

V témž čase jako se rozmnožovaly Confraternity charity a rostly v rámci působnosti, rostly zároveň problémy spojené s nedostatkem kontroly a lidské síly. Mnohé z dam nechtěly, nebo přímo nesloužily chudým. Přišlo rozhodující střetnutí s vysoko postavenou dámou Louisou de Marillac, kde Vincent uspěl a přesvědčil Louisu, aby navštívily skupiny, následovaly lidi, kteří rozhodují, povzbuzovaly skupiny, posilňovaly vztahy s farskými knězi. Ale lidé v nouzi vyžadovali plnohodnotnou péči a neustálou přítomnost oddaných lidí. Za tímto účelem se 29. listopadu 1633 zrodily „Dcery křesťanské lásky“. Nejsou církevní služebnice, jsou to služebnice chudých.

Od roku 1633, kdy dosáhl Vincent plnou duchovní zralost, pokračoval v koordinaci své práce žijíc v charitativním elánu a vykonáváním charity s ostatními. Na jeho požadavek Dámy a Dcery křesťanské lásky přijaly úkol starání se o opuštěné děti. Nikdy jim nebyla věnována tak veliká něžnost, sebeobětování a pravá láska. Populární zbožnost uchovala tento silný symbol nesmrtelnosti sv. Vincenta: vždy měl na svých rukách anebo po svém boku děti.

Svatý Vincent se taky zaobíral vážnými problémy válek a hladu, které vypukly v jeho zemi. Dal do pohybu služby v Lorraine, Isle, Pikardy, Champagne, započal práci vynalézavosti a organizace: vyrábí panflety, které vypočítávají rozličné potřeby jako jídlo, ošacení, rostliny, též církevní objekty.

Vincent de Paul, kněz a evangelista chudých, reformátor kněžstva a muž charity zemřel v pokoji 27. září 1660 potom, co se pomodlil modlitbu „Bože, přijdi mi na pomoc“.

Comments

comments