Svatá Kateřina Labouré pocházela z burgundského kraje ve východní Francii. Tam se narodila 2. května 1806 ve vesničce Fain-les-Moutiers. Byla devátá z jedenácti dětí skromné rolnické rodiny. Její původní křestní jméno bylo Zoe.

Když bylo Zoe devět let, zemřela jí matka. Ztracenou mateřskou lásku hledala u Panny Marie. Jistého dne pomocnice v domácnosti pozorovala, jak Zoe vystoupila na stoličku, vzala z krbu sošku Panny Marie a se slzami v očích ji pevně sevřela ve svém náručí: „Odteď ty budeš mou matkou“. Od té chvíle se stávala stále silnější.

O tři roky později její starší sestra Marie Lujza, která se starala o domácnost, odešla do řeholní společnosti Dcer křesťanské lásky. Dvanáctiletá Zoe převzala celou starost o dům, maštal, zahradu, pekárnu, kurník a holubník, ve kterém chovala 600 až 800 holubů. Pomáhala jí při tom starší služka a mladší sestra Antonia. Dorůstající děvče příkladně plnilo úkol hospodyně.

Když bylo Zoe 14 let, začala k pravidelné modlitbě vždy v pátek a sobotu přidávat také půst. Když mohla, chodila i ve všední dny na mši svatou do jednoho chudobince.

Zaneprázdněnost prací a jinými povinnostmi jí nedovolila chodit do školy. Číst a psát se naučila až později. Zato už v době dospívaní vážně uvažovala o své budoucnosti. Chtěla se stát řeholnicí. Proto odmítala nabídky k sňatku. Při volbě řeholní společnosti ji pomohl živý sen, ve kterém ji svatý Vincent de Paul povzbudil ke vstupu do společenství Dcer křesťanské lásky, lidově nazývaného vincentky.

Zoe vstoupila do noviciátu vincentek 21. dubna 1830. S řeholním rouchem přijala řeholní jméno Kateřina. Právě v tom čase se mohla zúčastnit slavnostního přenesení ostatků svatého Vincence de Paul z chrámu Notre Dame, do kaple kataristů (které založil svatý Vincenc) na ulici Rue de Sevres. Již v tom čase se začaly objevovat mimořádné milosti, které mladá řeholnice získala např. v podobě vidění.
V souvislosti s přenesením ostatků zakladatele apoštolských společenstev kataristů a Dcer křesťanské lásky sestře Kateřine Labouré se po tři dny zjevovalo srdce svatého Vincence nad malou schránkou s jeho ostatky v kapli noviciátního domu sester na ulici Rue du Bac.

V tom samém roce měla sestra Kateřina v červnu vidění Pána Ježiše v Eucharistii a Krista Krále. Kromě toho od září do prosince zažila alespoň pět zjevení Panny Marie. Nejdůležitější z nich se odehrálo 27. listopadu 1830, když se Panna Maria zjevila v podobě, podle které později vyhotovili medaili Panny Marie s nápisem „Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“, dnes známou po celém světe jako Zázračná medaile. Tato medaile se rozšířila zejména po obdivuhodném obrácení židovského advokáta a bankéře Alfonza Ratisbonna v lednu 1842. Alfonz Ratisbonne byl velkým odpůrcem křesťanství, ale po přijetí Zázračné medaile od přítele, se pod vlivem zjevení Panny Marie stal křesťanem, katolickým knězem, a spolu s bratrem Teodorem založil řeholní sestry a společenství kněží Notre Dame de Sion (Sionské Panny Marie) na obrácení Židů. Náhlé a nečekané obrácení Alfonza Ratisbonna vyvolalo veliký ohlas a vedlo k církevnímu schválení Zázračné medaile.

Sestra Kateřina se s mimořádnými omilostněními nesvěřila nikomu kromě svého zpovědníka otce Aladela. Jenom po jeho smrti pokládala za nutné říct o tom své představené. V průběhu noviciátu na ní nikdo nezpozoroval nic mimořádného. Byla sice nevšedně zbožná, ale přitom prostá a pokojná. Proto při ukončení noviciátu o ní představení zaznamenali tento posudek: „Kateřina Labouré, silná, střední postavy, umí slaběji číst a psát. Má dobrou povahu a průměrný úsudek. Je zbožná a usiluje o ctnost.“

S tímto hodnocením ji poslali do chudobince na pařížském předměstí svatého Antona. Tam strávila 45 let řeholního života. Dělala nejnižší práce kolem starých, v kuchyni, v krejčovství, na hospodářském dvoře a na vrátnici. Její jednoduchost, poníženost a pokoj byly nejsilnějším důkazem toho, že omilostnění, která dostala, byla pravá. Když se představená dozvěděla o jejích mimořádných zážitcích a vyjádřila svůj obdiv, skromná sestra jí dala najevo, že se nemá čím pyšnit. Číst i psát se naučila až v řeholi. Ona je jenom nástrojem v Božích rukou a z Boží vůle je prostou poselkyní Panny Marie.

Sestra Kateřina Labouré zemřela 31. prosince 1876, tedy 70-letá. Papež Pius XI. ji v květnu 1933 prohlásil za blahoslavenou a Pius XII. v červenci 1947 za svatou. Při exhumaci před blahořečením našli její tělo neporušené. Uložili ho pod oltářem v kapli, kde se jí zjevovala Panna Maria. Dcery křesťanské lásky slaví i svátek Zjevení neposkvrněné Panny Zázračné medaile, a to den před svátkem svaté Kateřiny Labouré, to znamená 27. listopadu.

Comments

comments