Původ zázračné medaile je v nadpřirozeném zjevení. Novicka, sestra Kateřina Labouré, takto zapsala svůj duchovní zážitek: “Byla sobota před první adventní nedělí. Večer jsme meditovaly v kapli našeho Mateřského domu. Vtom mně zaujal jemný šelest hedvábných šatů a před sebou jsem uviděla Pannu Marii. Byla překrásná.”

Zjevení se postupně měnilo:

V prvním výjevu stála Panna Marie na bíle polokouli. Nohama šlapala po hlavě hada. V rukách držela malou zlatou kouli, na které byl vztyčen kříž. Zároveň jsem slyšela vnitřní hlas: “Tato koule představuje celý svět a každého člověka zvlášť.” Na prstech Panny Marie se potom objevily prsteny různé velikosti. Zrak měla obrácen k nebi, jakoby Bohu obětovala celou zeměkouli. Potom se obraz změnil.

Neposkvrněna přichází, aby nás chránila před zlem – šlape hlavu hada. Z Paříže se v 19. století šířily do celého světa novodobé nebezpečné bludy, které odváděly lidi od Boha.

V druhém zjevení ke mně sklopila svůj pohled a ruce obrátila k zemi. Z prstenů začaly dopadat na zem překrásně zářící paprsky. Poznala jsem, že “krása a jas paprsků, tak nádherných, je symbolem milostí, které Boží Matka rozdává všem, co o ně prosí”. Některé drahokamy však nezářily – “to jsou milosti, o které lidé neprosí”. Pochopila jsem, že “Panna Marie ráda rozdává milosti a je jí velmi milé, když ji prosíme o pomoc”. Vtom se kolem ní v oválném rámu utvořil nápis ze zlatých písmen: “Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.” Panna Maria mě vyzvala: “Je potřebné dát razit takovou medaili! Ti, kteří ji budou nosit posvěcenou a budou se zbožně modlit povzdech, který je na ní, budou pod zvláštní ochranou Boží Matky.”
Co je třeba napsat na druhou stranu? Na to se ukázal třetí výjev – opačná strana medaile. Jasně jsem viděla písmeno M a v něm byl vsazen malý kříž. Pod ním byly dvě Nejsvětější Srdce Ježíše a Marie. Dostala jsem odpověď: “M a dvě srdce řeknou dost!”

První medaile: Lazarista, otec Aladel, Kateřinin zpovědník, požádal o souhlas k ražení medailí od pařížského arcibiskupa Mons. de Quélena, kterého zjevení Panny Marie velice zaujalo: “Vyzařování paprsků Slunce spravedlnosti – Krista, jaké je to krásné vysvětlení tohoto tajemství! Panna Maria, zahalena sluncem, chce vyzařovat Toho, kterého porodila světu. Tady nic neodporuje ani víře, ani zbožnosti. Naopak, může to zvelebnit Boží slávu. Proti ražení medaile nemám námitky!” Tehdy ještě nebylo vyhlášeno dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie. Medaile k tomu připravila lidská srdce. 30. června 1832 zhotovil mistr Vachette prvních 1500 kusů těchto obyčejných medailí z laciného kovu. Dcery křesťanské lásky je začaly rozdávat a zanedlouho nastala přemnohá uzdravení a obrácení. Lidé medaili již od roku 1834 začali spontánně nazývat: Zázračná medaile. Medaile velice rychle překročila hranice Paříže a v roce 1839 jich bylo po celém světě rozšířených více jak 10 milionů!

Z jejich rukou září paprsky Božích milostí, kterými nám chce pomáhat, abychom dosáhli spásy. Boží Matka si zvolila jednoduchý prostředek: medaili z obyčejného kovu a důvěru svých dětí. To může mít každý!

Svatá Kateřina Labouré měla od dětství velikou důvěru a lásku k Panně Marii, proto ji Bůh mohl svěřit své plány. Dvacetidvouletá vstoupila do společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincenta de Paul, aby zasvětila svůj život službě chudým. Noviciát začala v Paříži, v Mateřském domě na ulici Rue du Bac, 21. dubna 1830. Potom sloužila v Reuilly, na předměstí Paříže, v domě pro staré lidi. Tady strávila 46 let, celý svůj život. Vykonávala běžné práce pro nemocné, v kuchyni, na hospodářství a na vrátnici. Zjevení Panny Marie zachovala v úplné tajnosti. Věděl o nich jenom její zpovědník, otec Aladel, který byl vázán zpovědním tajemstvím. Nikdo netušil o jejím velkém zjevení. Plnila každodenní povinnosti přesně tak, jako plnila žádost Boží Matky, aby se začala razit medaile. Kateřinina pokorná tichost a věrnost udělaly její život svatým. Když na sklonku života musela své tajemství říct představené, vyjádřila se o sobě: “Byla jsem pouze nástrojem. Svatá Panna se nezjevila kvůli mně, ubohé. Vybrala si mne, nevzdělanou, proto, aby se nemohlo o ní pochybovat”. Sedmdesátiletá sestra Kateřina zemřela 1. prosince 1876 a dne 27. července 1947 byla svatořečena.

Nestačí tedy pouze medaili přijmout, ale máme povinnost splnit její poselství. Nosit medaili znamená dát Marii přístřeší v našem srdci, vzít si ji k sobě domů a vroucně se modlit: “Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!”

Přeloženo z www.vincentini.sk.

Comments

comments