Velmi často se dostáváme do situací, kde vyvstává otázka: Utéct, nebo vytrvat? Odpověď na tuto otázku závisí na době, situaci a mnoha dalších věcech. Je důležité, abychom jednali vědomě a ne bezmyšlenkovitě podle toho, jak se chová někdo jiný. K tomu je třeba poznat situace, objasnit si možné způsoby jednání a nakonec poznat i sám sebe.

Cíl:

Mladí lidé mají vědět, že je důležité jednat vědomě, a jaké jsou k tomu nutné předpoklady.

Pomůcky:

Kartičky s popisem situací, balicí papír, fixy, pera…

Postup:

Vycházíme z jednotlivých situací, ptáme se, jaké varianty chování navrhli zúčastnění, a posoudíme je. Potom si objasníme, před čím lidé utíkají a proč.

Účastníci se rozdělí do čtyř skupinek. Každá skupinka dostane jednu kartičku s popisem (každá s jiným), balicí papír, pera.

Několik příkladů (4):

1. Oto se nechal přemluvit, aby se u Jana spolu s Evou a Františkem dívali na videu na válečný film. Jemu se film plný násilí vůbec nelíbil. Když Eva řekla, že to byl hrozný film, začali Jan a František vychvalovat, jak to bylo výborné a super.
2. do třídní knihy někdo napsal perem nějakou nadávku. Předseda se zeptal Erika, mluvčího třídy, dříve špatného žáka, kdo to byl. Erik ví, že tu nadávku napsal Karel.
3. V šatně po tělocviku vypráví Marek sprostý židovský vtip. Všichni s hlasitě smáli a dohodli se, že teď musí každý z nich vyprávět nějaký vtip. Jana považuje takové vtipy za špatné, protože se posmívají druhým lidem, a nechce žádný vtip povědět.
4. Zuzana a Franta stojí před cukrárnou, pochutnávají si na zmrzlině a baví se. Kolem nich je spousta místa. Vtom přicházejí tři velcí hluční mládenci. Jeden z nich vrazí do Franty a začne se hádat: „Neumíš dávat pozor, ty debile? Co do mě vrážíš? Hned mi uhni z cesty.“

V prvním kroku by skupina měla rozebrat, co by měly osoby napsané na kartičce velkými písmeny udělat nebo říct. To napíšou na balicí papír. Potom se posoudí, které varianty jsou nejlehčí a které nejtěžší. Ty se potom zakroužkují zelenou, resp. Červenou fixou. Nakonec napíšeme vedle každé varianty, kterou považujeme za únikovou, písmeno U, a vedle té, o které si myslíme, že je třeba vytrvat, písmeno V.

Potom každá skupina shrne svou situaci a oznámí výsledky. Ostatní se mohou ptát, souhlasit nebo oponovat, případně něco doplnit. Kromě toho se pokusíme shodnout na tom, který postoj v každé situaci považujeme za nejlepší. Můžeme vidět, že vytrvat nemusí být vždy nejlepším řešením, a uvažujeme o tom, na čem to závisí.

Závěr:

K tomu, abychom se uměli správně rozhodovat, je potřebný osobní růst v duchu přikázání lásky, vzájemná pomoc a důvěra i na setkáních a stále osobnější vztah k Bohu (Ž 3,8–11, Lk 6,13).

Comments

comments