Modlitbou růžence si prohloubíme důvěru v naši nebeskou Matku. Církev vyzývá i nás, abychom se na Marii dívali a uctívali ji jako naši Matku. Ona je skutečná Matka Ježíše Krista a naše skutečná Matka. Panna Marie nám doporučuje modlitbu pokání za obrácení hříšníků, protože i její vzdálení synové se mohou vrátit k Bohu, který je očekává jako milosrdný Otec.

Vytvořme tedy spolu velkou síť lásky, která ovine a zachrání celý svět. Tak se může všude rozprostřít její mateřský plášť na záchranu všech, kteří se ztratili. Právě růženec má být rozhovorem s naší nebeskou Matkou. Máme hovořit s Marií a poslouchat. Neboť i ona s náminěžně mluví jako matka s dětmi.

Když probíráme zrnka růžence, noříme se do tajemství Ježíšovy a Mariiny radosti, utrpení a oslavení. A naše Matka při nás stojí, aby nás těšila a podpírala. Jak je nám blízká Marie a její Syn, který se pro nás krví potil, který byl pro nás bičován, který byl pro nás trním korunován, který pro nás nesl kříž a nakonec byl pro nás ukřižovaný? Chceme i my obětovat naše utrpení za ty, za které on trpěl a zemřel?

Růženec je požehnaný řetěz spojující zemi s nebem. Panně Marii je modlitba růžence zvláště milá. Když ji odříkáváme, jako bychom kladli na její čelo královský diadém. Matka Boží při všech svých zjeveních prosila o modlitbu růžence, který se stává součástí příslibu. Právě růžencem se dovoláváme Boží pomoci a svoláváme Boží milosrdenství na sebe i lidi v tragických situacích. Není v životě problému, který by se nedal vyřešit pomocí růžence, řekla kdysi sestra Lucie, které se zjevila Matka Boží s růžencem v rukou ve Fatimě. Podle sestry Lucie je růženec mocná zbraň, silnější než atomová bomba, protože zachraňuje duše, otevírá nebo zavírá peklo.

Při každém zjevení ve Fatimě opakovala Matka Boží prosbu: „Každý den se modlete růženec!“ Tady se taky představovala jako Růžencová Panna Marie. Právě touto modlitbou posvěcuje Panna Marie duše a zachraňuje je před věčnou záhubou. I nás se Panna Marie ptá, jako se ptala fatimských pasáčků: „Chcete se nabídnout Bohu a snášet všechna svá utrpení na smíření za hříchy, kterými ho jiní urážejí a jako prosbu za obrácení hříšníků?“ Bůh nám lidem nabízí účast na tom nejhezčím a největším – na záchraně nesmrtelných duší. To si vyžaduje naši svobodnou vůli, naše osobní rozhodnutí. Bůh se nám nikdy nebude vnucovat, nikdy nás nebude nutit. Z naší strany zavolat Boha je lehké, jednoduché, právě takové, jak nám to nabízí růženec:znamení svatého kříže, Věřím v Boha, Otče náš, Zdrávas´ Maria, Sláva otci a krátké rozjímání o radostných, bolestných a slavných tajemstvích i tajemstvích světla. A tam, kde dokonce i přednes způsobuje bolest, stačí krátký srdečný polibek Spasitelových ran na křížku a něžné probírání růžencových zrnek se jménem Ježíš a Marie, s gestem Šimona Cyrenejského a postojem Veroniky. Ježíš sám bude nejlíp vědět, co to znamená…

Nemoc a utrpení podle slov Jana Pavla II. nepřivádějí jen k pravdě a spoluúčasti, ale i k největší ctnosti – k lásce, která je darem Ducha Svatého. A milovat znamená dát všechno a dát sebe samého. Tento Svatý Otec prosil o modlitbu doplněnou obětí. Říkal: „Vy trpící a nemocní, nepouštějte z rukou růženec. Modlitba podepřená utrpením je velikou silou. Prosím vás, modlete se růženec.“

Předmětem růžencového rozjímání je dočasné a věčné štěstí člověka. V modlitbě posvátného růžence nás podstatné úseky ze života Ježíše a Marie formují k podobným postojům, jaké tito zaujímali ve svých radostech, bolestech i slávě. Je to zároveň osobní i společná modlitba. Povídáme si při ní s Bohem a děláme-li to dobře, Pán nám ukáže jasný směr.

Růženec je modlitba, pokání a meditace. Možná ani neexistuje dokonalejší modlitba než je růženec. Růžencem lze od Boha dosáhnout nekonečnou milost. Modlíme se ho rádi, protože je lékem Prozřetelnosti na zlo, kterým trpí lidstvo. Prostřednictvím růžence, jakož i účastí na svaté mši a svatým přijímáním lze dosáhnout všeho, ale zvláště radost, víru a pokoj, abychom mohli nést svůj kříž.

Proměňujme tedy ochotně těžkosti svého života, své utrpení a kříže na dobrovolné oběti a přinášejme je za bližní, s kterými žijeme, protože takto se přibližujeme k Bohu a posvěcujeme sebe i svět. Vyprošujme proto mnoha lidem milost obrácení a buďme stále velkodušnější.

Richard Greisiger SJ

Comments

comments