Dějiny zjevení

Sestra Kateřina se v období své formace v roce 1830 privilegovaným způsobem setkala s Pannou Marií v kapli.

První zjevení – 18. července 1830

Kateřina píše: „V noci o půl dvanácté jsem slyšela oslovení: Milá sestro! Milá sestro! Vzbudila jsem se a uviděla jsem tajemné dítě, které stálo u mé postele. Vyzvalo mně: Svatá Panna vás čeká…“

Kateřina se oblékla a následovala dítě.

Píše o tom: „Můj tajemný průvodce šel přede mnou stále po levé straně a šířil paprsky světla všude kolem sebe…“

Přišli do kaple. Zastavili se u oltáře nedaleko křesla…

Tehdy uslyšela jakoby šustění hedvábných šatů. Průvodce řekl: „Hle, svatá Panna.“ Kateřina se však zdráhala uvěřit, ale znovu slyšela: „Hle, svatá Panna.“

Později o tom napsala, že průvodce to opakoval silným a přísným mužským hlasem. Pak se jedním skokem ocitla na stupních oltáře na kolenou a své složené ruce si opřela o kolena sedící Panny Marie.

Kateřina vzpomíná: „To byly nejsladší chvíle mého života, nejsem schopná vyjádřit, co jsem tehdy prožívala.“

Maria mi řekla, jak se mám chovat vůči svému duchovnímu otci direktorovi, a poté ještě mnoho jiných věcí… Bůh vás chce pověřit jistým poslání. Budou vám protiřečit…“

Je jisté, že Kateřina musela o svých zjeveních hovořit s otcem direktorem, musela mu říct i o ražení medailí.

V zjevení se dále dověděla: „Přijdou zlé časy, celý svět bude otřesen různými pohromami. Ale přicházejte k tomuto oltáři, kde všichni obdrží milosti, o které budou s důvěrou prosit…“

Nakonec dává Panna Maria Kateřině plán pro založení nového hnutí pro mládež.

Kateřina končí: „Nevím, jak dlouhou jsem tam zůstala… Vím však, že když odešla, jako by všechno zhaslo.“

Setkání trvalo dvě a půl hodiny. Kateřina zůstala při plném vědomí až do rána, byla si jistá, že to nebyl sen. Otec Aladel, direktor, jí však vůbec nevěřil. Byl to tedy konec? Ne!

Druhé zjevení – 27. listopad 1830

Byla sobota před první nedělí adventní, půl sedmé večer, v kapli mateřského domu, v tichosti během společné rozjímavé modlitby najednou jako by slyšela šustění hedvábí. Po pravé straně hlavního oltáře uviděla Pannu Marii jakoby „oděnou sluncem“ (Apokalypsa, kap. 12). Kromě Kateřiny nikdo nic nezpozoroval. Ukázaly se jí dva obrazy. Na prvním Panna Maria stojí na zemské polokouli, v rukou drží malou pozlacenou kouli a nohama šlape po hadovi. Na druhém obrazu vycházejí z Mariiných rukou paprsky světla, které osvětlují zeměkouli. Současně Kateřina slyší hlas: „Tyto paprsky zobrazují milosti, které Panna Maria zprostředkuje lidem“.

Najednou zjevení dostane tvar oválné medaile. V horní části je napsaný povzdech: „Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.“

Medaile se obrátí a na její druhé straně je mariánský monogram M, z kterého vyčnívá kříž. Dole jsou dvě srdce: jedno ověnčené trním a druhé probodené mečem. Přitom zazněla tyto slova: Dejte razit medaile podle tohoto vzoru. Osoby, které je budou s důvěrou nosit, obdrží velké milosti.

Kateřina hovořila o tomto novém zjevení s otcem Aladelem ve zpovědnici. Pro ni bylo důležité jenom to, aby se splnilo poselství. Pokorná a skromná po celý svůj život odmítala zveřejňovat svoji osobu. Jen krátce před smrtí se její představená dověděla, která z její sester měla v roce 1830zjevení. Představená jí zašeptala: „Sestro Kateřino, to jste tedy byla vy, ta omilostněná duše…“ Od mlčící „světice“ dostala potvrzující odpověď: „Byla jsem pouze nástrojem. Panna Maria se nezjevila kvůli mně. Vybrala si mně nevědomou jenom proto, aby nikdo nemohl pochybovat.“

První medaile byly raženy v roce 1832. Tehdy zuřila v Paříži hrozná epidemie cholery, při níž umírali lidé. Sestry rozdávaly nemocným medaile a mnozí byli uzdraveni. Proto se začalo říkat: To je zázračná medaile! A toto pojmenování už zůstalo. Zajisté to není jenom medaile sama, která způsobuje zázraky, ale Bůh. Medaile symbolicky ve zkratce připomíná evangelium, které je schopno přetvářet životy lidí na celém světě.

V kapli na ulici du Bac v Paříži, jako i na jiných poutních místech světa, lze i v dnešní době pozorovat, že Panna Maria vede lidi cestou smíření s Bohem. K jejím nohám přicházejí s velkou nadějí chudí i bohatí. Otvírá také srdce mocných, kteří poznávají otroctví svého bohatství a stávají se citlivými pro požadavky spravedlnosti. Na poutních místech triumfuje solidarita a křesťanská láska.

Zázračná medaile je dnes již známa po celém světě.

Z knihy Le message de Catherine Labouré: Dynamique de vie (Poselství sv. Kateřiny Labouré: Dynamika života)

Comments

comments