1.2.
Nasloucháme-li názorům starších bez předsudků a promýšlíme je, tím spíše se poučíme z jejich zkušeností.

2.2.
Dopřej si v kostele klidně tolik času, kolik potřebuješ, abys nalezl klid a pokoj.

3.2.
Náboženství musí být kořenem a základem celého života pro každého křesťana.

4.2.
Můj život začíná každé ráno nanovo a končí každý večer.

5.2.
Jestliže člověk chce, aby se celý jeho život skládal pouze z obětí, může se z něho stát farizej.

6.2.
Bůh je pravda. Kdo hledá pravdu, hledá Boha, ať už si to uvědomuje nebo ne.

7.2.
Člověk obvykle dostává těžší kříž, když se chce zbavit toho, který má.

8.2.
Mou velikou radostí je naděje na to, že jednou bude všechno jasné.

9.2.
Myslím, že je to v každém případě velmi bezpečná cesta, učiníme-li vše pro to, abychom se stali prázdnou nádobou pro Boží milost.

10.2.
Bůh, který je láska, se daruje svým tvorům, které stvořil k lásce.

11.2.
Pokud si dokážeme ve svém nitru vybudovat dobře uzavřenou komůrku, kam bychom se co nejčastěji uchylovali, pak nám nikde na světě nemůže nic scházet.

12.2.
Boží Duch je smysl a síla.

13.2.
Naše láska k lidem je mírou naší lásky k Bohu.

14.2.
Každý člověk musí sama sebe znát nebo poznávat, aby věděl, kde a jak může nalézt klid.

15.2.
Kristus přišel kvůli hříšníkům a ne kvůli spravedlivým.

16.2.
Kristova láska nezná žádné hranice.

17.2.
Pán ví, že jsme lidé a že zůstaneme lidmi, kteří musejí denně zápasit se svými slabostmi.

18.2.
Boží život je láska, která se milosrdně sklání ke každému potřebnému tvoru.

19.2.
Jestliže v nás žije Kristova láska, počínáme si jako On a jdeme hledat ztracené ovce.

20.2.
Víra staví naší duši před oči Krista: ubohého, poníženého, ukřižovaného a na kříži dokonce opuštěného Otcem.

21.2.
Kříž se stává holí, o niž se duše opírá na cestě vzhůru.

22.2.
Je dobré pamatovat na to, že své domovské právo máme v nebi a že svatí v nebi jsou našimi spoluobčany a spolubydlícími.

23.2.
V Kristově ubohosti a opuštěnosti nachází duše svou vlastní ubohost a opuštěnost.

24.2.
Víme, že těm, kdo milují Pána, napomáhají všechny věci k dobrému.

25.2.
V suchopáru a prázdnotě duše zpokorní.

26.2.
Vložíme-li se Bohu zcela do rukou, můžeme důvěřovat, že z nás něco udělá.

27.2.
Dosavadní pýcha mizí, když člověk v sobě nenachází nic, co by ho mohlo vést k tomu, aby se díval na ostatní shora.

28.2.
Díky své bezmocnosti se duše podrobuje a stává se poslušnou.

29.2.
Bůh od člověka nepožaduje nic, k čemu by mu zároveň nedal sílu.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Comments

comments