Myšlenky na měsíc srpen 2012
1. Konečným cílem našeho života je mít ve své duši Boha.
2. Bůh se vám chce dát prostřednictvím vašeho povolání a v plnění povinností s ním spojených.
3. Vnější život nejen, že není překážkou, abychom se stále přibližovali k Pánu, ale je to nejjistější cesta k němu.
4. Pravý vnitřní život je v jádře sjednocení s Bohem. Naše a jeho vůle mají tvořit jednotu.
5. Kristus není mimo vás, ale je ve vás. Je s vámi – a to více než vy jste sami se sebou. Žije ve vás, trpí ve vás, takže ani okamžik nenáležíte jen sobě.
6. Chápejte velkou úlohu střelných modliteb ve svém životě. Ony jsou vzletem vaší duše, která se vrhá do Božího náručí, přimyká se k Bohu a obnovuje s ním spojení.
7. Ve svém vztahu ke Kristu buďte jako děti. Ať vás netrápí netrpělivost, sobecká hnutí, nespokojenost.
8. Kristus žije a s tímto živým Kristem nás seznamuje evangelium prostřednictvím církve.
9. Přijměte Boží rozhodnutí, neutíkejte ze života, v němž žijete, srovnejte se s ním a naplňujte s velkou láskou ideál svého povolání.
10. Při denních povinnostech vyslovujte stále svůj souhlas Kristu. Pak se z těchto každodenních povinností stane nejvznešenější v našem životě.
11. Buďte si vědomi toho, že Kristus, který je ve vás, chce být i v lidech kolem vás.
12. Pravá pokora nepopírá a nezatajuje, co je v nás kladného, ale ví, že to všechno není z nás, ale od Boha.
13. Duše se naplní Kristem jen tehdy, když čas od času zcela mlčíme.
14. Když zpytujete své svědomí velkoryse, netrápíte se maličkostmi a obracíte pozornost na důležité, pak vás bude Kristus den ze dne posilovat a poznáte, co se ještě musí odstranit z toho, co je ve vás ještě příliš vámi.
15. Zřeknutí se sebe sama nespočívá ani tak v tom, abychom ze sebe něco odstraňovali, jako spíše v tom, abychom do sebe něco vložili.
16. S Kristem se váš všední život stává modlitbou, rozjímáním a sjednocením s ním.
17. Všechno dobro v nás je z Krista. Myslet si, že se se všemi nedokonalostmi v sobě vyrovnáme sami, to je sebeklam a pýcha.
18. Darujme Kristu to naše nic, abychom obdrželi všechno.
19. Kristu se dává poznat jen krok za krokem.
20. Každá maličkost, kterou vykonáme, ať je ke cti Krista a jeho Otce.
21. Nechtějme před Bohem uplatňovat svou teologii. Buďme u Otce dětmi.
22. Duchovní četba a zpytování svědomí jsou jakoby předsíní modlitby. V modlitbě je Bůh přítomen, stojí před námi.
23. Celé naše zpytování svědomí by se vlastně mělo ptát: „ Jednal jsme, jak by jednal Kristus? Mluvil jsem, jako by mluvil On?“
24. Trpět a mlčet je celé učení evangelia. Kristus nechce množství slov, ale zapření sebe. Mlčením a odříkáním vytváříme v sobě prostor pro Boha a nic při tom neztrácíme.
25. Je třeba Boha hledat tam, kde nás čeká, a ne tam, kde bychom ho chtěli hledat, kde bychom ho raději chtěli nalézt. Ať volí on sám.
26. Berme z Boží ruky všechno, co naši duši trápí i těší, abychom se stávali podobnějšími Kristu.
27. Náš život má smysl jen tehdy, když poskytujeme Kristu možnost, aby v nás mohl žít, mohl sílit a rozvíjet se.
28. Ať Kristus ve vás znovu vstane z mrtvých. Ať to není Kristus, který se jen unavený vleče cestami.
29. Kéž je u vás Duch svatý světlem i teplem vašeho duchovního života. Ať vás naučí všemu, co vám Kristus řekl a ať to ve vás uskuteční.
30. Když na nás dolehne nějaká ztráta, připomeňme si, že Pán s námi zůstává. Ztrátami nás chce Bůh naučit, aby nám stačil jen on sám.
31. Nalézat Boha ve všem a ve všech, to je pravý způsob, jak Bohu sloužit a milovat jej.
(Zdroj: ALBERT PEYRIGUERE: UCHVÁCEN KRISTEM – Listy duchovního vedení)
Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži
ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.
Komentáře