1. Netečnost, s jakou přistupujeme ke mši svaté, je neslučitelná s oslavou, při níž se setkáváme se samotným Bohem.
2. Každé zrno, které si je vědomo zvláštnosti svého druhu, musí najít takovou půdu, v níž by mohlo vzejít.
3. Radost je důvěřivá, opravdová, je jako ruka, která spočívá v ruce někoho jiného…
4. K Bohu nepřicházíme na zkoušku, na rok. Rozvíjejte svou inteligenci a svou energii. Připravte se na to, že je budete realizovat pomalu a trvale. Tak se uskutečňuje věrnost.
5. Pro život v jednotě s Bohem je třeba zároveň velice spoléhat na Boha – neboť vše, absolutně vše pochází od něho a dostává se nám toho zdarma.
6. Vše je třeba konat s vytrvalostí – protože milosti jsou dávány pouze lidem velkorysým, těm, kteří se dokáží obětovat, kteří po milostech dychtí.
7. Váš postoj musí být vždy dvojí: za prvé se pokorně modlit a vzývat Boha, za druhé rozvíjet taktní neústupnost.
8. Při všech důležitých prosbách postavte na první místo Matku Boží.
9. Jestliže se každý člověk musí bránit tomu, aby podléhal potěšení z věcí povrchních, musí se rovněž bránit tomu, aby utíkal od věcí zásadních jen proto, že jsou provázeny těžkostmi.
10. Mít vůli spočívá tom, že se přeneseme přes první zklamání a vytrváme.
11. Co se týká modlitby a práce osobní i vykonané v rámci vaší profese, buďte tvrdí a vytrvalí, chraňte se ústupků.
12. Je třeba se živit úměrně ke své únavě a modlitba musí odpovídat míře našich těžkostí.
13. Jestliže se nemůžeš modlit, přemílej pořád totéž! A snaž se to pochopit.
14. Neumdlévejte ve svém úsilí, buďte upřímní, neztrácejte odvahu a chraňte své síly, své veliké rezervy.
15. Jestliže bylo vždycky nutné při hledání Boha stát se malým, pokorným, mírným, tím spíše je to nutné v době dnešní, plné pochyb a střetů.
16. Máte-li v úmyslu žít pro Boha, musíte být připraven spolknout rozličné věci, které jako by do pokrmu ani nepatřily. Proto šťastní jsou ti, kteří nemají příliš hrdou povahu.
17. Naším povoláním je poznávat Někoho, umět s Ním hovořit, pronikat do jeho plánů s lidmi a tyto plány si brát za své
18. Nezanedbávejte všechna ta malá odříkání, která se vám každodenně nabízejí.
19. Pokora, prostota, poslušnost, to jsou bohatství srdce, která lze závidět svatým a dětem.
20. Přestaňte se zhlížet ve svých úspěších; od nynějška se starejte o to, jak byste mohl být užitečný svou službou, svým mlčením a svou oddaností.
21. Každý křesťan společně s křestní vodou přijal pozvání k následování: ničemu nedávat přednost před Ježíšem, následovat Ježíše bez výhrad, úzce k Němu přilnout.
22. V přijímání eucharistie je zárodek věčného života.
23. Projevujte úctu Matce Boží. Ona vám pomůže, abyste vytrvali a povede vás stále dál k důvěrnému spojení se svým božským Synem.
24. Eucharistie je nám přístupná třemi způsoby: prostřednictvím mše svaté, svatého přijímání, a nakonec neustálou skutečnou Přítomností.
25. To nejlepší ze svého času věnujme Eucharistii.
26. K tomu, abychom toužili po pokrmu, který vede k věčnému životu, je nejprve třeba toužit po věčném životě.
27. Cíl přitahuje a dojímá: ten mobilizuje a zve. Je třeba mít velikou duši na to, abychom vytrvale, i během potíží při závodu, mysleli na cíl, na odměnu.
28. Na naše nebe musíme myslet stejně často, jako myslíme na Boha. Musíme naše nebe milovat stejně, jako milujeme Boha.
29. Žádej po svém srdci, aby dávalo Bohu všechno, co může dát, a stále víc.
30. Kontemplativní láska přesně vzato vyžaduje, abych při všem, co si myslím a co konám pro druhé i pro sebe, měl neustále na vědomí, že v první řadě je tady Bůh.
31. Ruka, která nás k modlitbě přivádí a která nás má k tomu, abychom v ní setrvali a neopustili ji, je ruka Přítele, který miluje víc než my, protože je také ušlechtilejší než my.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

Comments

comments