1. Chcete-li kráčet po vodách, musíte vystoupit z lodi. Ti, kdo kráčejí po vodě, rozpoznávají Boží přítomnost.

2. Ptejte se sami sebe: co ve mně nejvíce vzbuzuje strach – především když přemýšlím o tom, že se něčeho vzdám a vykročím ve víře?

3. V jaké oblasti života se vzdáváte plné a odvážné důvěry Bohu? Strach vám řekne, co je vaší lodí. Opustit ji může být tou nejtěžší věcí, jakou kdy v životě uděláte. Pokud však chcete kráčet po vodě, musíte vystoupit z lodi.

4. Topit se ve vlnách není největším selháním. Největším selháním je nikdy z lodi nevystoupit.

5. Selhání je nezbytná, nenahraditelná součást učení a růstu. Princip je následující: neutváří vás selhání, ale to, jak na ně odpovíte.

6. Musíme se naučit čekat na Pána, abychom dostali moc kráčet po vodách. Musíme čekat na Pána, aby bouře ustala. Někdy je čekání na Pána nejtěžším projevem důvěry.

7. Bůh po nás žádá, abychom vystoupili z lodi, neboť tak v nás může růst hluboká víra ochotná podstupovat rizika.

8. K zdokonalení naší schopnosti důvěřovat Bohu využívá Bůh problémů v našem životě více, než když nasloucháme skvělému kázání nebo čteme báječnou knihu.

9. Společně s dárkem dostáváme možnost výběru – zda to, co nám bylo dáno, otevřeme a použijeme, nebo ne. Jednáte ve svém životě podle prvního nebo druhého způsobu?

10. Je jeden, před kterým budeme všichni stát. Je milující, svatý, milostivý a spravedliví, ale chce, abychom pochopili, že mu ze svých životů budeme opravdu skládat účty. Jeho soud nebudeme moci obelstít.

11. Služebník není souzen z toho, že dělal věci špatně, ale že nedělal nic.

12. Musíme nelítostně odmítnou srovnávání svých talentů s talenty kohokoliv jiného. Srovnání povede k pýše a falešnému pocitu nadřazenosti, pokud jsem dostal více než jiný, a k utrpení, pokud mám méně. Či ještě hůře, budu podceňovat a zakopu nenahraditelný poklad, který dal Pán Daru pouze mně.

13. Nikdy není příliš pozdě, pokud tady stále žiji – protože mám dnešek.

14. Dary, které jsem dostal, musím rozpoznat, rozvíjet, investovat, oceňovat a používat. Pán vám svěřil vše, co potřebujete, abyste naplnili cíl svého stvoření. Pán se nás nakonec nezeptá: co jsi udělal s tím, co jsi neměl? Ale: co jsi udělal s tím, co jsi měl?

15. Nebe bude místem, kde konečně zažijeme plnost dobrodružství, tvořivosti a úrodnosti, pro kterou jsme byli stvořeni.

16. Protože jste byli stvořeni k obrazu Božímu, byli jste stvořeni také k práci. Byli jste stvořeni, abyste tvořili, vedli, studovali, organizovali, uzdravovali, pěstovali nebo vyučovali.

17. Dary, schopnosti, touhy a přání vám byly dány jako klíčová součást vašeho povolání. Jejich jasné rozpoznání, obratné rozvíjení a radostné a pokorné užívání ve službě Bohu je základním důvodem toho, pro jste byli stvořeni.

18. Své povolání můžu brát na lehkou váhu. Ale na tom, co děláme, nesmírně záleží. Je důležité, abychom tomu věnovali veškerou svoji energii. Máme Boží úkol.

19. Pokud mám odvahu přiznat si svá omezení a přijmout je, mohu prožít ohromnou svobodu. Pokud mi tato odvaha schází, budu jimi uvězněn.

20. Bůh je věrný, čím lépe ho poznáte, tím více mu budete důvěřovat. Jeho důvěryhodnost poznáte tím, že se odvážíte ho poslechnout.

21. Začněte svůj den tím, že poprosíte Boha o moudrost.

22. Bůh nás bude velice často žádat, abychom vystoupili z lodi v okamžicích, kdy máme strach – právě proto, že chce, abychom ho překonali.

23. Možná vás Bůh volá k tomu, abyste mu důvěřovali v nějaké věci, která vás v životě frustruje. Důvěřujte mu. Nikdo nikdy nelitoval toho, že Kristu více důvěřoval – nikdy.

24. Vzdát se je vždy jednodušší než vytrvat. Rostete, když usilujete a uplatňujete kontrolu tam, kde můžete, spíše než když se za nepříznivých okolností vzdáte.

25. Někdy Bůh přichází v okamžicích, kdy jsme na dně, zranitelní a plni strachu, ne když se vznášíme. Někdy přichází v bouři, ne na vrcholku hory.

26. Nejzhoubnější věcí, kterou můžete udělat v jakékoliv oblasti, v níž vás trápí neúspěch, je nedělat nic.

27. Bůh nikdy není Bohem sklíčenosti. Selhání může být ohromným stimulem. Když dovolím, abych prožil bolest selhání, může mě to povzbudit ke změnám, které povedou k novému učení.

28. Naděje je palivem, které udržuje lidské srdce při životě.

29. Utrpení přináší vytrvalost; vytrvalost charakter; charakter naději.

30. Čekání není jen něčím, co musíme dělat, než dostaneme, co chceme. Je součástí procesu, během kterého se stáváme člověkem, jakým nás chce mít Bůh.

31. Příliš často chceme Boží východiska, už ale nechceme jeho načasování.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

Comments

comments