1.4.
Všemohoucí, nejsvětější a nejvyšší Bože. Tobě obětujeme všechnu slávu, čest a chválu. Dej,
ať všechno dobro obracíme jen na tebe.

2.4.
Od sebepoznání k poznání Boha snadno dojde ten, kdo v Písmu pokorně, ne opovážlivě bádá.

3.4.
Člověk má z vědění tolik, kolik skutkem koná.

4.4.
Zvěstujte chválu Boží a kažte všem lidem tak, aby každou hodinu, a když vyzvánějí zvony, vždy
veškerý lid na celé zemi vzdával chválu a dík všemohoucímu Bohu.

5.4.
Bůh můj – mé všechno!

6.4.
Kdykoli vidíme nebo slyšíme, že lidé mluví nebo dělají zlé, nebo urážejí Boha, pak dobrořečme,
dobře čiňme a chvalme Boha.

7.4.
Abyste lépe splnili Boží příkaz ke spáse svých duší, hleďte, aby mezi vámi byl mír, svornost
a svazek nerozlučné lásky.

8.4.
Střezte se závisti, která je počátkem naší zkázy.

9.4.
Musíme se stydět, že se při modlitbě necháváme odvracet neužitečnou roztržitostí, když
oslovujeme Krále.

10.4.
Zahálka je pařeništěm všech zlých myšlenek; proto musíme vždy pracovat, abychom se neoddali
nečinnosti a nesvolili srdcem nebo jazykem k nedovoleným věcem.

11.4.
Snažte se, aby se vaše učenost a moudrost ve vás neobrátila v nevědomost a pomatenost.

12.4.
Kdo jsou postaveni nad jiné, ať se chlubí tímto úřadem jen tak, jako kdyby byli určeni k
mýt bratřím nohy.

13.4.
Máme často navštěvovat kostely a ctít a vážit si duchovních, a to pro jejich úřad, neboť oni mají
moc nad nejsvětějším tělem a krví našeho Pána Ježíše Krista, které obětují na oltáři, přijímají
a podávají ostatním.

14.4.
Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost.

15.4.
Kdybych náhodou potkal z nebe přicházejícího světce, a současně i chudého, prostého kněze,
nejprve bych vzdal čest knězi a políbil mu ruku a pak bych se světci omluvil: Měj strpení,
neboť ruce tohoto kněze se dotýkají Slova života a tím mají moc nad něčím, co všechno lidské
přesahuje.

16.4.
Kde je pokoj a rozjímání, tam není neklid a rozčilování.

17.4.
Celé lidstvo ať se chvěje, celá země ať se třese a nebe ať jásá, když na oltáři je v rukou kněze
Kristus, Syn živého Boha.

18.4.
Mějme se bedlivě na pozoru, abychom nebyli půdou podél cesty či trním zarostlou zemí, jak
praví Pán v

19.4.
Nebe i země by se měly klanět jménu Páně!

20.4.
Svého nepřítele miluje doopravdy ten, kdo se nermoutí nad bezprávím, které mu nepřítel dělá,
ale kdo pro lásku Boží se trápí nad hříchem v jeho duši a prokazuje mu svou lásku

21.4.
Buďme pevně přesvědčeni, že nám patří jen chyby a hříchy.

22.4.
Hřeší ten člověk, jenž požaduje od svého bližního víc, než sám chce dát Pánu Bohu.

23.4.
Co chceš, Pane, abych učinil?

24.4.
V moci jazyka je život a ne smrt jen proto, že jazyk není jen nástrojem chuti, ale hlavně řeči.

25.4.
Hříšník se dovede postit, modlit se, plakat, vlastní tělo trestat, ale nedovede toto: zůstat svému
Pánu věrný.

26.4.
A ani zlí duchové ho neukřižovali, ale tys ho ve spolčení s nimi ukřižoval a dosud křižuješ, když
máš své potěšení v neřestech a hříších.

27.4.
Uvažujte a nahlédněte, že „den smrti se blíží“. Proto vás prosím se vší možnou uctivostí,
abyste pro starosti a péči o tento svět, kterou máte, nezapomněli na Pána a nesešli z cesty jeho
přikázání.

28.4.
Blahoslavený člověk, který snáší svého bližního v jeho křehkosti právě tak, jak by si sám přál,
aby on ho snášel v podobném případě.

29.4.
Prosím vás, abyste slova našeho Pána Ježíše Krista přijali s pokorou a láskou, ochotně podle
nich jednali a dokonale je zachovávali.

30.4.
Pán ať ti žehná a ochraňuje tě. Ať nad tebou rozjasní svou tvář a smiluje se nad tebou. Ať
k tobě obrátí svou tvář a naplní tě svým pokojem.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Comments

comments