1.3.
Duch svatý ústy všech světců, i Pán Ježíš sám, nás ujišťují, že zbožný život je líbezný, šťastný a příjemný.

2.3.
Už to je velké zlo, že neděláme nic dobrého.

3.3.
Včela, jak praví Aristoteles, saje svůj med z květů, ale přitom je neporuší, ponechává je celé a svěží, tak jak je nalezla. Pravá zbožnost působí ještě lépe, neboť nejen že nekazí žádné povolání nebo činnost, ale naopak: ještě je zdobí a okrašluje.

4.3.
Více much se chytí na kapku medu než na sud octa.

5.3.
Člověk musí víc bojovat sám se sebou než s ostatními.

6.3.
Budeme-li v rozjímání blízko Spasitele a budeme-li pozorovat jeho slova, činy i záliby, naučíme se – přispěním jeho milosti – mluvit, jednat a chtít jako on.

7.3.
Hlavním prostředkem proti všem velkým i malým pokušením je otevřít srdce a svěřit se s vnuknutími, pocity a náklonnostmi, které máme, svému duchovnímu vůdci, neboť všimni si: když chce zlý duch svést nějakou duši, jako první předpoklad vyžaduje mlčení.

8.3.
Učme se zde na zemi milovat tak, jak se budeme milovat v nebi.

9.3.
S nepřítelem se nedohaduj a nikdy mu neodpovídej ani slovem, leda tím výrokem, kterým ho usadil Pán Ježíš: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat‘.“

10.3.
Neposuzujte dobré skutky podle toho, jak vypadají navenek, ale podle toho, jak se líbí Bohu.

11.3.
Nepřestávejme důrazně napravovat chyby svých svěřenců, ale vždy s láskou a mírností.

12.3.
Je docela snadné nedopustit se vraždy, ale je těžké varovat se malých zlostí, ke kterým se naskýtají příležitosti každou chvíli.

13.3.
V našem životě musí být každodenním chlebem trpělivost. Nejvíce trpělivosti musíme mít sami se sebou.

14.3.
Nevšímat si urážek a pomluv – to bývá mnohem účinnější, než je popírat, rozčilovat se a mstít.

15.3.
Ať jsme kdekoli, všude můžeme a máme usilovat o dokonalý život.

16.3.
Krokodýlové napadnou jen toho, kdo se jich bojí; pomluva jen toho, kdo si z ní něco dělá.

17.3.
Rozhněvaný člověk ještě nikdy neuznal, že se hněvá nespravedlivě. Je tedy lépe se pokusit žít bez hněvu, než chtít se hněvat umírněně a moudře.

18.3.
Je třeba nejen přívětivě rozmlouvat s cizími lidmi, nýbrž také ke svým lidem doma a k sousedům. V tom vážně chybují ti, kteří na ulici vypadají jako andělé, ale doma jako ďáblové.

19.3.
Vlci a medvědi jsou jistě nebezpečnější než mouchy, ale zato nám tolik neztrpčují život, neobtěžují tolik, ani tak nepokoušejí naši trpělivost..

20.3.
Když už nás pro naši nedokonalost nebo slabost hněv zaskočí, je lépe ho rychle potlačit, než s ním smlouvat, neboť jakmile mu dáme volnou cestu, začne panovat a počíná si jako had: ten se také snadno dostane celý tam, kam prostrčí hlavu.

21.3.
Jedním ze vhodných způsobů, jak se cvičit v laskavosti, je ten, který se obrací k nám samým: nikdy se neroztrpčujme na sebe, ani na své nedokonalosti.

22.3.
Ti, kteří jsou stále v jednom kole, úzkostlivě lamentují a jsou hnáni palčivou starostí, toho nikdy neudělají ani mnoho, ani dobře.

23.3.
Ve všech svých záležitostech se plně opírej o Boží prozřetelnost, protože jedině s její pomocí se mohou všechny tvé úmysly podařit.

24.3.
Velké věci nás neobtěžují tolik jako nepatrné, kterých je velký počet.

25.3.
Dělej to jako děti: jednou rukou shromažďuj statky tohoto světa a hospodař s nimi, a druhou se stále drž za ruku nebeského Otce a občas se na něho podívej, jak se mu tvé počínání a činnost líbí.

26.3.
Nikdy nebylo zdárně vykonáno něco, co bylo podnikáno horečně a nakvap.

27.3.
Je třeba poslouchat všechny nadřízené, avšak každého v tom, v čem má nad námi pravomoc. Blaze poslušným, neboť Bůh nikdy nedopustí, aby zbloudili.

28.3.
Odvracej se co nejrychleji ode všech vnadidel nemravnosti, neboť toto zlo působí neznatelně a od nepatrných začátků postupuje až k velkým pádům: vždycky je snazší utéci, než se léčit.

29.3.
Tvé srdce ať je otevřené jen nebi a nepřístupné pro bohatství a pomíjivosti.

30.3.
Mluv o Bohu vždycky jako o Bohu – to je uctivě a zbožně; nikoli sebevědomě ani kazatelsky, nýbrž v duchu mírnosti, křesťanské lásky a pokory.

31.3.
Lidé, kteří se scházejí, mají být jako roj včel, které se sdružují, aby vytvářely med vlídného a počestného hovoru, ne jako hejno vos, které se slétly na nějakou mršinu a sají.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

Comments

comments