Tak začínáme. Drazí SMM-áci je tady nový školní rok. U mnohých z vás tato věta vyvolává smutek a s tím spojenou pravdu, že září je čas, když začínají povinnosti a budou trvat 10 měsíců. Jenomže toto je povrchní a nebezpečný pohled. A ne jenom po život tělesný ale i duchovní. Proč? Každý z nás jsme ve stavu určité formace, to znamená, že spousta věci do svého života vpouštíme a z mnoha z nich se ztotožníme, tak jednoduše řečeno vezmeme je za své. A začneme podle nich konat. Víte a pokud se naučíme ve svém životě rozdělovat věci na povinnosti a na zábavu tak mnozí z vás budou otrávení a znechuceni, protože povinnost je něco od čeho utíkáme. A pokud od toho utéct nemůžeme tak nás to uzavře do určité apatie a stanou se z nás lidé, kteří budou pořád naříkat, jak je ten život těžký. Ale když budeme ochotní se posunout a uvědomit si, že ne slovo povinnost je to k čemu jsme pozvání, ale slovo odpovědnost tak to bude jiné. Chci tím říct, že se posuneme ne proto, že si vyměníme nějaká slova, ale proto že objevíme hlubší smysl toho, co musí být nutnou podstatou našeho života a rozhodneme se pro to co život mění k lepšímu tak objevíme radost z toho co konáme. Proč? Protože se naučíme přijímat odpovědnost v první řadě za svůj život a toto nám pomůže abychom se na věci či události, které v životě přicházejí dívali jako na výzvu, která mi má osobně pomoci se někam posunout. A druhý důležitý rozměr života, a to ne jenom tělesného ale i duchovního je naučit se přijímat odpovědnost za životy lidí, kolem nás. Víte, nežijeme na pustém ostrovu, a navíc nebe není o sólově hře. A musím říct, že je moc smutný pohled nebo životní situace lidí, které hodně krát potkávám a poslouchám jak těžce se jim žije protože tatínek, nebo maminka se nenaučili přijímat odpovědnost za druhé, zvlášť za ty nejbližší a žijí sami pro sebe. Drazí SMMáci berte nový školní rok jako výzvu, kterou vám dává Bůh a jeho dobrota. Nestavějme se k věcem špatným postojem znechucení ale právě naopak. Víte škola není jenom nato, aby člověk získal nějaké informace. Dovolím si říct, že jedním z nevětších poslání školy je to, aby pomohla v určité transformaci teda proměny z dítěte na dospělého člověka. Dítě je to, které hledí na sebe a všechno musí mít. A pokud to nemá začne brečet a vydobude si to. Dospělí zvažuje, jestli to, po čem touží musí i mít a jestli mu to prospěje nebo je to jenom touha? A druhá známka dospělosti je právě v tom, že chápu, že pokud se má něco v životě změnit tak k tomu musím přiložit své ruce. Přejí vám požehnaný čas na cestě vašeho duchovního dozrávaní. P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments