Drazí SMM–áci!

Prázdniny jsou za námi. Je tady nový školní rok, nový návrat k povinnostem. Užili jste si prázdnin? Doufám, že jste načerpali hodně síly pro to, co vás čeká. Možná se vám nechce, ale častokrát o našem životě rozhodují druzí. Jedním z těch faktorů je i čas. Postaví nás před různé situace a neptá se, jestli chceme nebo ne, jednoduše to přijde a my to musíme jenom přijmout. Je sice pravdou, že poslední slovo máme my, jestli ty okolnosti přijímáme, ale zkušenost je taková, že pokud je nepřijmeme, tak na ně nakonec doplatíme. Protože jejich nepřijetí se obrátí proti nám a začne nás to ničit. Nechce se nám do školy, zpátky ke studiu, ale sami cítíme, že pokud se nepřekonáme, ublížíme tím jenom sami sobě. A tak je tomu v celém živote, hodně věcí se nám nechce dělat, od hodně povinností bychom nejraději utekli, ale pravda je taková, že člověk, který pořád jenom utíká, nic v životě nedokáže. Když se podíváme do historie, tak zjistíme, že do dějin se zapsali lidé, co neutíkali. Právě naopak -zůstávali a hledali, jak překonat těžkosti a jak z nich vytěžit. Tak vás moc prosím: Neutíkejte od svých povinností, protože toto je známka svatosti. Tam se ukazuje, jestli to s Bohem myslíte vážně, nebo ne. Víte, slibů dáváme Bohu dost (zvláště, když něco potřebujeme J), ale ve skutcích jsme už opatrnější. Sv. František Saleský říkával, že svatým se může stát každý. A dodal: „svatými se stáváme skrze plnění svých stavovských povinností.“

Drazí mladí, nevstupte jenom do základní, či střední školy, ale vstupte do školy života s Bohem. Jak se to dělá? Učte se být otevření pro Boží působení ve vašem životě. Nebojte se ptát Boha: „ Co po mě vlastně chceš?“ Nebojte se hledat stopy Božího konání ve vašem živote. K tomu, abychom nad něčím žasli, abychom něco objevili, je nutný i sebezápor. A k tomu je potřebný čas. Najděte si na Boha čas. Jsem si jistý, že nebudete litovat. Škola má jasný cíl, naučit vás vědomostem, které nakonec využijete ve svůj prospěch. I naše víra má jasný cíl – poznaní Boha a vytváření vztahu s Ním. Věc, která nakonec obohacuje nás samotné. Proč? Protože díky poznávání Boha mohu poznávat i svůj život. To, že nejsme „náhoda“. To, že Bůh, který je Stvořitelem, stojí i za mojí existencí, to že když Bůh mě tady chtěl, tak já nemůžu říct, že můj život nemá smysl. A navíc Bůh je takový společník i do nepohody. Nikdy od nás neutíká.

Drazí mladí, přejí vám hodně síly a chuti k poznávání a uvádění poznaného do života, ale nejen ve škole vědomostí, ale i ve škole života s Bohem. Ať vám žehná a vede vás!

P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments