Drazí SMMáci píšu vám toto zamyšlení s určitou dávkou dojetí. Právě jsem se na internetové stránce www.youtube.com díval na otevření hrobky blahoslaveného Carla Acutise (APERTURA DE LA TUMBA DEL VENERABLE CARLO ACUTIS), který zemřel v roce 2006 v 15 letech. Jsem si jistý, že tento novodobý blahoslavený má co říct vám mladým dnešní doby. Moje dojetí je o to větší, že jeho tělo se ani po 14 letech v hrobě nerozpadlo, a tak chci chválit Pána za jeho život, za to že ve své mladosti dosáhl s pomocí Boží milosti svatost, která je nutná k věčnému štěstí, k životu v Boží přítomnosti. Drazí mladí, kladete někdy sami sobě otázku: Jestli kráčím po cestě svatosti? Já vím, když se řekne slovo světec tak si představíme zaprášenou sochu někde v kostele. Sochu, která svým postojem vyvolává spíš soucit než touhu k následování, zvláště pokud se jedná o sochu plnou bolestí a smutku. Možná se v nás po slovu světec vybaví představa, že být svatým znamená být člověkem nudným bez plánů, či ambicí jakýmsi rezignovaným typem, který není povolán k tomu, aby něco proměnil ve svém životě a v životech druhých, jenom aby to všechno vytrpěl. Jsou to jedny z negativních pohledů či postojů, které zabraňují objevit krásu svatosti a její vliv na formování našeho života. Ale dovolím si říct, že je tady ještě větší překážka na cestě k svatosti. Jaká? Je to přesvědčení o tom, že jenom cesta hříchů je opravdovým naplněním života. Byt svatý znamená být nudný. Žít život naplno znamená, nežít život podle Boha. Možná ve stáří, když už budu nasycen a naplněn hříchem pak se mohu stát svatým. Ale do mládí se svatost nehodí.  Drazí mladí často se nám stává, že v „životě ne podle Božích pravidel“ vnímáme jakýsi adrenalin možná jakýsi duchovní bandži džamping. A musím vám dát za pravdu, na první pohled je to tak. Jenomže to, co se nám někdy zdá jako neskutečný odvaz je bandži džampingem s lanem, který je sice uvázán kolem naších nohou, ale nemá ukotvení v ničem, co je stále a pevné. Rozumíte? Je to věc, která má neskutečně špatný dopad na naše životy. Proto vás chci poprosit zahoďte nesprávný pohled na svatost a druhá prosba zamilujte si pohled na život s Bohem. Protože i Bůh nás hodně krát zaskočí a překvapí. Příkladem je blahoslavený Carlo Acutis. Protože i život s Bohem je dobrodružství, které je náročné a často nad naše síly, když se člověk učí důvěřovat a někdy až slepo důvěřovat Bohu. Když nevíme, kam kráčíme jenom tušíme, že Ježíš kráčí s námi, protože důvěřujeme jeho slovu. Drazí mladí nebojte se být svatí. Svět potřebuje vzory a tleská jenom odvážným lidem. Těm, kteří dokážou i na zlo, které je potkává odpovídat dobrem, láskou a pokojem.

P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments