Pod ochranou Panny Marie

Drazí SMM – áci. V prvních vteřinách nového roku byla otevřená bazilika Panny Marie ve Staré Boleslavi. Bazilika, ve které se uchovává vzácná medaile, kterou podle pověsti sv. Metoděj daroval sv. Ludmile a ona ji pak darovala sv. Václavovi. Medaile je známa pod názvem Palladium země české. Ve chvíli když se každý těší, všechno navenek střílí a vybuchuje od radosti z nového roku, nám byly otevřeny dveře, abychom se podívali na Matku a Syna. A to ne jenom ve Staré Boleslavi ale v celé Církvi. V první den nového roku se četlo evangelium o tom, že pastýři našli nemluvně, jeho matku a sv. Josefa. Na začátku něčeho nového a neznámého, když nevíme, co nás čeká, nevíme, jestli se máme bát nebo těšit, nevíme, jestli to bude čas duchovních vítězství nebo duchovních proher přichází pozvání podívat se na Matku a Syna. Proč? Jde o vztah, který je podstatný. Vztah kdy se všechno mění. Žena, která se stala matkou, již nikdy nebude jako předtím. Je definitivně jiná. Možná si kladete otázku: Proč o tom tolik píšu? No právě proto, aby se v nás něco vyburcovalo a podnítilo nás to k uvažování a dovedlo nás to k otázce: Jaké poučení z toho plyne pro můj život? Je pravdou, že bez matky nebude existovat ani žádné dítě – pro svůj život nutně potřebuje matku. V duchovním uspořádání to platí dokonce obráceně: Bez Syna (Božího Syna – druhé božské osoby) by nebyla ani matka Panna Maria. Protože Ježíš jako Bůh existoval ještě před stvořením světa, až v Betlémě se narodil i jako člověk. Je pro nás tedy důležité uvědomit si, že nemůžeme odtrhnout dítě od matky ani matku od dítěte. Draha mariánská mládeži neodtrhujte se od Krista, ale neodtrhujte se ani od Panny Marie jeho matky. Oni jsou spolu. Víte, hodně krát se ve svých životech bojíme jakékoli změny, ale ona je nevyhnutná ne jenom proto, abychom něco nového začali, ale také abychom dovedli i něco pustit. Bůh se pustil nebe a stal se člověkem. Panna Maria se pustila svých plánů, svých představ o Bohu i o svém životě a přijala ten jeho plán. Bylo by dobré, kdybyste se nad tím dokázali zamyslet. Bojím se něčeho, toužím po změně (samozřejmě k lepšímu) ve svém životě a také i v duchovním životě? Nebo pořád jenom zůstávám u toho, co bylo. Posuňme se v tomhle roce dál. Vykročme spolu s Matkou i Synem a nebojme se pustit toho, co nás od nich odvádí, toho co nám brání v duchovním rozletu. Ať na konci tohoto roku budeme moci říct: Jsem jiní/á – jsem lepší. Přeji vám hezké dobrodružství. P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments