Drazí SMM-áci. Dnes když píšu toto zamyšlení je velký pátek. A musím říct, že dnešní den lze porovnat s tým co prožíval Ježíš na kříži. Dnes jsou kostely opuštěné a prázdné. Z důvodu pandemie nemohou být věřící přítomní na liturgických slaveních. Tuto prázdnotu či opuštěnost zajisté vnímáte i vy ve svém okolí. Školy jsou prázdné, dokonce ani na ulicích není vidět tolik lidi co před tím. Letošní půst nás zaskočil. Byl opravdu jiný než ty ostatní, které jsem zažil ve svém životě. Ano je jiný hlavně v tom, že najednou se vykolejil náš způsob života. Nemůžeme dělat věci, které jsme si naplánovali. Těšili jsme se na jarní přírodu a teď jsme spíš podněcování k tomu abychom zůstali doma. Neříkám, že to není zapotřebí. Ale právě proto, že tento půst je jiný neměl by skončit tak jak ti ostatní. Přijdou Velikonoce a na období půstu se zapomene. Myslím si, že pro nás věřící ale i pro nevěřící by toto neměl být jenom trpěný čas kdy čekáme na den kdy to všechno skončí a náš život se vrátí do normálů. Jsem si jist, že nám Pán Bůh chce něco říct skrze tyto události. Na něco upozornit. Když jsem dnes sloužil obřady velikého pátku uvědomil jsem si, že v tom prázdnem kostele je cítit obrovská opuštěnost. Ale uvědomil jsem si, že existuje ještě něco horšího než vnější opuštěnost. Co je to? Vnitřní prázdnota, když člověk neví, pro co žije. Když nevidí smysl a cíl svého života. A toto nebezpečí hrozí každému z nás. Ale co dělat, aby můj život nebyl prázdny? Ježíš nám to ukázal i když navenek prohrál ukázal že jeho utrpení a život má smysl, protože nežil jenom sám pro sebe. Ukázal na význam obětování se pro druhé. To znamená něčeho se vzdát. Nedosáhnout všechno po čem toužím i kdyby to bylo za cenu ztráty své vlastní hodnoty, nebo tváře. Zvlášť se jedná o věci, které můžeme dosáhnout nečestným způsobem. Díval jsem se na film o sv. Filipovi Nerim, který se věnoval opuštěným dětem v Římě. Mezi těmi dětmi byl jeden urozený kluk, který udělal karieru v církvi. Stal se kardinálem. No v závěru svého života se přiznal, že událostí, která ho naplňuje a na kterou rád vzpomíná je právě jeho zkušenost z oratoria kde pomáhal nuzným a nemocným lidem. Drazí SMM -áci půst končí a my víme, že na velký pátek nekončí Ježíšův příběh. My víme, že nevyhraje potupa a opuštěnost, protože Ježíš zvítězí nad smrti a vstane k novému životu. Přeji vám požehnaný čas velikonočního období. Přejí vám abyste se nebáli hledat odpověď na otázku: Co vám Bůh chce říct těmito událostmi. Přeji vám abyste byli lidmi, kteří se nebojí vzdát se prázdného života zamřeného jenom na sebe. Ježíš je živý. Aleluja. P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments