Poslušnost

přednáška Trenčín – Zlatovce, 14. 10. 2006

Hrabovec 2006

Autor: P. Tomáš Brezáni, CM, národní direktor ZMM na Slovensku
S laskavým svolením autora přeložil Ladislav Kožmín

Už dávno jsem přemýšlel o tím, co mám vlastně o poslušnosti povídat, jak vám ji představit a hlavně jak dosáhnout toho, abychom se my všichni pro ni společně nadchli a nebrali ji jako zátěž, ale jako skvělou pomůcku na cestě k dokonalosti. Je to téma, o kterém se mnoho píše a hodně se o něm i diskutuje. A možná si i někdo z vás pomyslí, k čemu tolik knih, přednášek, tolik kázání o poslušnosti… Tak jako skoro u všech choulostivých témat se do toho nejvíce míchají ti, kterých se to vůbec netýká, ale přece se cítí být předurčeni k tomu, aby všechno kritizovali a „vylepšovali“. Možná vás teď zklamu, ale toto nebude naše úloha.

My se pokusíme aspoň trochu poodkrýt, v čem spočívá poslušnost, jaký má pro nás přínos a jak jí dosáhnout nebo jak se v ní postupně zdokonalovat. A tak před námi stojí mnohé otázky, které se spolu pokusíme vyřešit. Pravím pokusíme, neboť nikdo z nás nemá patent na všechno, a to, jak postoupíme, závisí na každém z nás. Mohl by vám tu dnes přednášet i Svatý otec, ale kdybyste se uzavřeli a nespolupracovali, moc by to s vámi nehnulo. Já jsem ale přesvědčený, že kvůli tomu jsme sem nepřišli. Chceme se něco nového dozvědět a hlavně chceme něco zažít, a to je správné. Vydejme se tedy spolu na cestu poznávání poslušnosti a začněme se zamýšlet nad některými otázkami. Nedám vám na všechno odpověď, ale budu rád, když potom ve skupinkách tyto jednotlivé otázky otevřeme a budeme o nich i společně diskutovat. Tak odhalíme, co je v nás, možná poskytneme lepší řešení, vlastní pohledy nebo osobní zkušenosti a určitě se navzájem obohatíme.

Poslušnost — a to je co???

Pro některé může být poslušnost jen slepým plněním jakýchsi nesmyslných příkazů a různých nařízení. Tedy v podstatě by nám z toho vyplývalo, že poslušnost je něco nepříjemného a možná i nepřirozeného, něco, co je nám proti srsti. Ale není tomu tak. Víme, že Bůh stvořil člověka jako korunu všeho a svěřil mu starost o celý svět. Dal mu za úkol spolupracovat na díle, které on sám vytvořil, přikázal mu, aby si podmanil všechno, aby zaplnil celou zemi. Chtěl tedy, aby člověk využíval to, co pro něho připravil. A člověk tehdy na tento plán řekl své ANO. Přijal nabídku, kterou mu Bůh načrtnul. Přijal to, o čem ani netušil. Uzavřel smlouvu, která mu přinášela takové postavení, o kterém ani nesnil. Ani nepomyslel na to, že by teď mohl být s tím vším nespokojený, že by potřeboval něco po Bohu opravovat nebo zdokonalovat. Ještě včera nebo předevčírem tu vůbec nebyl, Bůh ho utvořil z prachu země — tedy z ničeho —, a teď ho udělá pánem nade vším? Měl by za to být vděčný, ne? Člověk tomu sice nerozuměl, ale byl šťastný. A o to víc poté, co mu Bůh daroval i společnici. Ale víme, jak to bývá. Dej chudákovi moc do rukou a uvidíš, co se stane. Začne vymýšlet. Všechno to, o čem ještě včera nic netušil, mu je najednou jasné a má patent na všechno. A tak to bylo i s našimi prarodiči. Mysleli si, že Bůh je o něco připravil, že jim nedal úplně všechno, že si něco nechává jen pro sebe. A tak uvěřili tomu, co jim našeptal ďábel, neúnavný poradce pro všechny záležitosti. Odborník na všechny problémy, ten, který je stále po ruce a vždy chce jen a jen dobro člověka — ale pouze na chvíli! A tak člověk uvěřil víc stvoření než Stvořiteli. Jaké byly důsledky jeho konání, to známe velmi dobře. Člověk ztratil nadpřirozený dar — milost posvěcující, a další dary — integritu, vyváženost (rozum, vůli, city), nesmrtelnost, vědomost a rajskou blaženost.

Zde se projevila neposlušnost člověka poprvé. Od té doby je neposlušnost na denním pořádku, ale v trochu jiné perspektivě. Bůh totiž člověka nenechal samotného, nenechal ho trápit se v jeho bídě, nenechal ho topit se v jeho hříchu, ale podal mu pomocnou ruku skrze Ježíše Krista, který na sebe vzal hříchy celého světa. Tedy nejen hřích neposlušnosti, ale i všechny ostatní hříchy, kterými vždy říkáme Bohu svoje NE přímo do očí.

Člověk si myslel, že si Bůh něco nechává jen pro sebe. A nebyl daleko od pravdy. Ale člověk se na to díval ze špatné strany. Myslel si, že Bůh se s ničím nechce rozdělit, že je lakomý. Tím něčím je člověk, kterého si Bůh vyčlenil pro sebe. Chce, aby byl každý šťastný. Ale člověk si to svoje štěstí představuje jinak. Někdo ho vidí v alkoholu, někdo zase v drogách, v nevázaném životě, v kariéře, penězích, slávě… Ale je toto štěstí i podle Boha? Nenabízí On člověku o mnoho víc než jídlo, nápoj, omamnou látku, tabák (cigarety) nebo něčí tělo? Určitě ano, o tom není pochyb. A Bůh má pro každého z nás připravený i určitý plán, takový návod na použití, resp. na využití všeho, co nám dal. Tento návod není psaný přes kopírák, ani není vytištěný v miliardovém nákladu, ale je pro každého z nás šitý na míru. A skrze poslušnost ho poznáváme, vydáváme se na dobrodružství jeho objevování. Podřizujeme tak svou vůli tomu, který je naším jediným nadřízeným, kterému se budeme ze všeho zodpovídat, tedy Bohu. Poslušnost je tu proto, aby nás učinila svobodnějšími. Zní to paradoxně, ale když posloucháš Boha, už nejsi nadále otrokem hříchu a získáváš svobodu. Čím víc člověk koná dobro, tím se stává svobodnějším. Skutečná svoboda je pouze ta, která se dává do služby dobra a spravedlnosti. Ale jakmile si zvolíš neposlušnost a zlo, zneužíváš svobodu a stáváš se otrokem hříchu. Poslušnost tedy neznamená snášet nějaké donucení nebo se něčemu pasivně podrobit. Poslušnost je svobodným přilnutím k Božímu záměru, svolením udělat ze svého života službu Bohu a jít do radosti s ním. Poslušnost je podřízením se Boží vůli vykonáním rozkazu, který Bůh zamýšlel, jehož hodnotu vždy nevidíme a který nemusí být vždy ve shodě s našimi představami. Bůh ale vyžaduje naši poslušnost, neboť má záměr, který máme splnit. Chce tvořit, budovat a zvelebovat tento svět a k tomu potřebuje naši spolupráci.

Proč se o ni vůbec snažit?

Možná si řeknete, dobře. Je to sice pěkné, ale dnes ve světě něco takového nefrčí! Na co se potom trápit, být věrný, poslouchat a plnit Boží příkazy? Má to vůbec nějaký smysl? Když se nějaký sportovec připravuje na závody, musí dlouho trénovat, aby podal dobrý výkon. Musí mít pořádnou motivaci, aby vydržel. I my, když máme usilovat o ctnost poslušnosti, musíme si být vědomi toho, že to není zbytečnost, ale že se o ni naopak vyplatí bojovat. Těch důvodů, proč se nevzdávat, je víc:

1. Příklad Ježíše Krista

Boží syn přišel na tento svět nejen proto, aby nás svou smrtí vykoupil, ale i proto, aby se ve všem podřídil vůli svého Otce. Ve všem, co konal na zemi, plnil otcovu vůli. Poslušnost byla jeho oblíbenou činností. Byl poslušný vůči svému otci, který chtěl, aby se stal člověkem. Byl poslušný vůči své matce, ale i svému pěstounovi svatému Josefovi. Celý jeho život byl prostoupen neustálou poslušností. Byl poslušný až k smrti na kříži. Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. (Jn 4,34)

2. Poslušnost se velmi líbí Bohu

Bůh má větší zálibu v poslušnosti než v obětech. Tu řekl Samuel: Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. (1 Sam 15,22) Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. (Oz 6, 6)

3. Obsahuje v sobě duchovní krásu a dokonalost

Svatý Vincent řekl, že když přijdeme do nějakého kostela a vidíme na obraze světce, i když nevíme, kdo to je, přece poznáme podle svatozáře nad jeho hlavou, že je svatý. Tak i poslušnost dá každému poznat, že sloužíme Bohu. Neboť každá ctnost, i ctnost poslušnosti, se prezentuje tam, kde je. Prostředek k tomu, abychom rostli v lásce k Bohu, je být podřízený jeho vůli. Přijmout všechno z jeho rukou.

4. Poslušnost je zdrojem pokoje a duchovní radosti

Sestrám Vincent pravil, že bez poslušnosti nedosáhnou vnitřního pokoje. Podřízenost naopak přináší s sebou velký pokoj ducha. Nikdo na světě není šťastnější než ten, který poslouchá. Vnitřní pokoj těch, kteří slouží Bohu, těch, kteří mu patří, je v poslušnosti, a nikoli v uskutečňování svých vlastních plánů. Konat Boží vůli znamená začít žít svatě už tady na zemi. Takový člověk koná to, co svatí v nebi, a tak začíná prožívat totéž už zde na zemi. Když posloucháme, musíme uvažovat takto — začínáme blažený život, v kterém budeme pokračovat v nebi.

5. Ten, kdo poslouchá, nikdy se nemýlí

Když poslouchám své představené nebo zákonité nadřízené, můžu si být jistý, že plním Boží vůli. O tom není pochyb, neboť Ježíš pravil: Kdo vás poslouchá, mne poslouchá, a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá. I představený, i sestřička, i nový národní direktor se může mýlit. Žel je to tak, neboť ani oni nejsou neomylní, ani svatí a dokonalí. Ale když je poslechnete, pokud nejde o zlé nebo nehorázné věci, můžete si být jisti, že plníte Boží vůli. I Pán Ježíš přikazoval zástupům, aby poslouchali farizeje a zákoníky ve všem, co nařizují, ale aby podle jejich skutků nekonali. Pokud budeme poslouchat, můžeme být klidní. Ale když přestaneme, je třeba se znepokojit, protože nám hrozí nebezpečí.

6. Je zdrojem milostí

Bůh nepohrdne srdcem, které je poslušné, zkroušené a ponížené. Právě naopak, velmi mu požehná a jeho snahu mnohonásobně odmění. Když poslouchám, už nejsem na všechno sám, ale jsme dva — Ježíš a já.

Jak na to?

Vždy je dobré, když máme před sebou nějaké vzory, které můžeme následovat. Tak jako když jedeme večer autem. I když máme zapnutá světla, přece se nám jede lehčeji, pokud je před námi nějaké auto, které nám ukazuje cestu. Máme mnoho vzorů, které bychom mohli následovat. Zastavíme se však u jednoho, toho nejdokonalejšího, kterým je naše nebeská matka. Panna Maria uskutečnila poslušnost nejdokonalejším způsobem. Vírou přijala poselství, že se stane Matkou vykupitele světa. A ačkoliv tomu nerozumí, přece tuto nabídku přijímá a věří, že u Boha není nic nemožné. Maria se svou poslušností stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidstvo.

Sv. Irenej: To, co Eva svou neposlušností zauzlila, to zase Maria svou poslušností rozuzlila. Co svázala Eva svou nevěrou, to Panna Maria rozvázala svou vírou. Skrze Evu smrt, skrze Marii život. Maria se svou poslušností stala matkou živých. Maria stojí před naší tváří jako služebnice Pána, od ní se máme učit, na ni upírat svůj zrak a ptát se, co Bůh očekává od nás. Velkou pomocí k dosažení ctnosti poslušnosti je pro nás modlitba. V ní je třeba často prosit o milost, aby všechny naše aktivity, všechna naše slova, všechny naše úmysly byly ve shodě s Božím plánem.

Co pro mě znamená poslušnost?

Cítím, že je poslušnost potřeba i dnes, když si mnozí myslí, že můžou dělat, co se jim zachce?
Mám nějaké vzory, od kterých se můžu učit být poslušný?
Jak je to s poslušností v SMM?

Modlitba: Spasiteli našich duší, který jsi byl tak poslušný, že jsi vlastní smrt upřednostnil před neposlušností, učiň nás hodnými takové poslušnosti, abychom nekonali nic proti Boží vůli. Vlož do našich srdcí opravdovou touhu po dokonalé poslušnosti a též pravého ducha poslušnosti, kterého jsi měl i ty. Uděl nám milost, abychom toužili jen po tom, co od nás chce náš nebeský Otec pro naše opravdové štěstí. Amen.

Download (DOC, 79KB)

Comments

comments