Drazí SMM-áci, jsem rád, že mohu začít toto zamyšlení tím, že se mi povedlo navštívit některé vaše společenství. V listopadu jsme navštívili so s. Romanou společenství ve Vyskytné, Horní Cerekvi a Chvojnově. Těší mě, že jsme se mohli poznat a víc se prohloubit v naší příslušnosti k SMM. V neděli jsme začali nový církevní rok a vstoupili jsme do Adventu. Víte, co to je? Samozřejmě, že víte, na co slouží advent. Nepochybuji o tom. Je to čas, kdy se připravujeme na vánoce. Moje otázka ale směřuje spíš k tomu, jestli víte, co je podstatou tohoto slova. Slovo Advent pochází z latiny ze spojení Ad venire. Jednoduše bychom to mohli přeložit jako přijít k něčemu nebo do příchodu. Na první pohled to zní nějak jednoduše až legračně. Nebuďme ale povrchními lidmi a pozastavme se u toho. K čemu nás chce přivést toto období? Chce nás přivést k jeslím? Chce nás přivést k dárkům pod stromečkem? Chce nás přivést ke štědrovečernímu stolu? Chce nás přivést k naplnění našich očekávání? Co vlastně od vánoc očekáváme? Víte, dalo by se říct, že první vánoce nebyly o očekávání, ale spíš o rozčarování. Lidé čekali bohaté dítě v královském paláci, čekali nějaké hostiny z narození dítěte, čekali krásně oblečené rodiče dítěte. A dopadlo to všechno úplně jinak. Místo paláce – stáj, místo hostiny – hlad, místo krásného oblečení – skromně oblečená žena s Nazareta. Co je tedy důležité abychom nedopadli jako lidé u prvních vánoc? Klást si tu otázku, co je podstatou vánoc, protože je dost pravděpodobné, že kvůli našim očekáváním zapomeneme na to, co je na nich nejdůležitější. Jejich podstatou je jedno ohromující poselství: Bůh, který je od věčnost, se rodí jako Bohočlověk. Jako Bůh existoval vždycky ještě před stvořením světa, jako člověk začíná existovat až od momentu početí a narození.

Neudělejme tu stejnou chybu… Neodsuňme z vánoc Ježíše, protože čekáme, že někdo nebo něco nás udělá šťastnými. Snad mi dáte za pravdu, že kolikrát už jsme tak dopadli, těšili se na dárky, které nám udělaly radost na několik dnů, a pak po rozbalení dárku a hodinách strávených u televize a u pohádek jsme jenom zkonstatovali: Mně už to nebaví!

Advent nás má přivést k jeslím, ve kterých je ten nejcennější dar pro každého člověka: narozený Boží Syn. Co je tedy důležité? Připravujme se, dejte si nějaké malé předsevzetí. Pomozte si nějakou cestičkou (kalendářem) do Betléma. Ať každý den vykonáme něco pro to, aby se zahřály ne jenom naše oči, ale hlavně naše srdce, a uvidíte, že vánoce budou jiné. Proč? Protože podstatou vánoc je Láska. Bůh je Láska.

Přeji vám ze srdce požehnaný čas přípravy k svátkům narození Páně. Hledejte to, co naplňuje.

P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments