Drazí SMMáci!

V těchto dnech nám častěji vypadne slza z oka, zvláště když navštívíme hřbitov a hroby našich blízkých… Navštívíme, zastavíme se a vzpomínáme. Určitě je v těch vzpomínkách mnoho hezkého, najde se tam i nějaká skvrna, nějaké pochybení. Všichni jsme lidé a člověk se pozná podle toho, že dělá chyby. I když se tak o zesnulých nemluví, ale… i oni dělali chyby. Právě proto k nám naše církev přichází s výzvou nebo prosbou zahladit to, co bylo špatné. Možná si kladete otázku: „Co tím myslím?“ Častokrát si uvědomuji, že rány způsobené za života, se přenášejí resp. přetrvávají, i poté, co ten, který nám ublížil, už není mezi námi. Proto si myslím, že my věřící bychom neměli chodit na hřbitov jen proto, že zapálíme svíčku nebo předneseme nějakou modlitbu. Myslím si, že by měl tento čas znamenat něco víc: „dát věci do pořádku“ = odpustit. Ano i s těmi, kteří už nejsou mezi námi. Nebát se u hrobu říct: dědečku, babičko, možná tatínku či maminko… odpouštím vám to, co bylo špatné, ale zároveň nebát se říct – dědečku, babičko, maminko, tatínku… odpusťte mi to, co bylo špatné z mé strany.

Drazí mladí, je jisté, že to, co nějak „pokašleme“ na tomto světe, si přenášíme i do toho druhého světa, věčného života. Je jasné, že to, co jsme nenapravili tady, budeme muset napravovat tam. A to nejen ve vztahu k lidem, ale hlavně ve vztahu k Bohu. A paradoxem toho všeho je, že ta změna nebude v našich rukou, bude v rukou Božích. Bůh je nejen milosrdný, ale i spravedlivý. I zde dává své milosrdenství do rukou těch, kteří jsou ještě na zemi. Kéž bychom měli někoho, kdo se bude za nás modlit po naší smrti!!!

Drazí SMMáci, uvědomte si, že vy tu možnost ve svých rukou máte. Můžete změnit – úplně zamezit utrpení duším v očistci skrze získaní úplných odpustků. Uvědomuji si, že u tohoto slova se nám vybaví nějaká temná, středověká stránka církve J ten negativní postoj, který vám vtiskli do paměti někde na škole, nebo nějací nepřejícníci církve, ale my se na něho podívejme z druhé strany. Očistec existuje. Víme o tom z Bible a víme o tom i ze zkušenosti svatých, např. sv. Faustína Kowalská měla tu milost podívat se za svého života do očistce. A nebyla jediná. Nebojme se tedy věřit těm, kteří nejenom mluvili, ale žili svou víru, a o to více těm, kteří byli Bohem obdařeni a směli vidět za oponu pozemského života. Nebojte se tedy získat odpustky pro duše v očistci, odpustky, které jsou spojené s tím, že sám musím udělat změnu ve svém životě.

Drazí mladí, přeji vám, abyste se nebáli změn, které jsou dobré před Bohem a ne před člověkem, přeji vám, abyste se nebáli modlit, ale i prosit naše bratry a sestry, kteří už vidí Boha a opravdu nám chtějí pomáhat na naší cestě za ním.

P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments