Moji drazí SMM–áci,

doufám, že jste si o prázdninách dobře odpočinuli. Máte něco nového? Jste plní zážitků? Tak na začátek: možná jste si všimli, nějaký výpadek v těchto zamyšleních. 🙂 Omlouvám se, že jsem to srpnové zamyšlení nedodal. Dokonce jsem ho i napsal, ale zapomněl jsem ho poslat. Tak se omlouvám. Září je měsíc nových začátků, zvláště pro ty z vás, kteří chodíte do školy. Jaké téma by se vám hodilo na tento čas? Přemýšlel jsem nad tím a musím dodat, že se mnohokrát „rozkoukávám“ po svém životě, zda tam není nějaká událost, o které bych mohl něco říct, nebo ji dokonce vzít jako Boží poselství pro můj život… Jelikož jsem si musel uznat chybu za nedodání zamyšlení na srpen, chtěl bych toto zamyšlení zaměřit právě na omyly v životě. Jaký je váš největší životní omyl? Nebo možná jaké jsou omyly, kterých litujete.

Když vezmeme život sv. Vincence tak v globále, dá se říct, že právě poznání toho jeho životního omylu dopomohlo k tomu, že dnes nemluvíme o Vincentovi de Paul, ale o svatém Vincentovi de Paul. V čem spočíval ten omyl? Myslím, že ten jeho omyl se shoduje s omylem dnešní doby a možná každého člověka. O co vlastně jde? V čem ten omyl spočívá? V tom, že nadřadíme materii nad duchovno. Jak tomu rozumět? Pro materiální věci jsme schopni udělat všechno. Pro to, abychom měli peníze, resp. víc peněz, či nejmodernější techniku jsme ochotni zadlužit i sebe, svou rodinu, žít na úvěr. Nemluvím o tom, že peníze nejsou zapotřebí. Já mluvím o tom, že proto, aby jich bylo ještě víc, než je zapotřebí, uděláme i to, co přináší odcizení se do vztahu či už rodinných nebo i těch vzdálenějších. Navíc ten omyl spočívá v tom, že si myslíme, že něco materiálního mě může uspokojit, udělat mě šťastným, naplnit můj život. Nevěřte tomu!!! Dejte se poučit na základě osobní zkušenosti od sv. Vincence de Paul. On šel touto cestou, ale nedošel nikam, jenom k vnitřní prázdnotě.

Kolik lidí po materiální stránce by se mělo usmívat od rána do večera a neusmívají se. Proč??? Protože tady platí jeden zákon, materii uspokojí materie a duchovno uspokojí zas jenom duchovno. A člověk nežije jen v „materiálním“ těle, je v něm přece i něco duchovního. A pro to duchovní nemůže stačit vědomí, že mám, co chci. To duchovno potřebuje taky svůj rozvoj. Není tomu tak? Kolik starých, nemocných lidí má životní elán. A obráceně – kolik mladých, zdravých, krásných lidí vypadá jako „žijící mrtvoly“? Jeden kněz nám říkal, že sestry vincentky se zrodily na základě omylu sv. Vincence, když si myslel, že bohaté kněžny a dámy z vyšší třídy se budou věnovat službě chudým. Ten omyl ho přivedl k tomu, že chudým s láskou mohou sloužit jenom chudé, obyčejné dívky, a tak vznikla společnost Dcer křesťanské lásky (kterým lidé říkají vincentky). Přeji vám, aby se i vaše omyly obrátily na váš prospěch, abyste vyhledávali to, co prospívá k rozvoji vaší duše a sytili svůj vztah s Bohem.

P. Ján Jakubovič CM

Comments

comments