3. kutek tělesného milosrdenství: oblékat nahé

„Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: … vidíš-li nahého, obléknout ho.“ (Iz 58, 6-7)

Benedikt XVI.: Deus caritas est

30. Na druhé straně, a to je provokativní a zároveň povzbuzující aspekt procesu globalizace, přítomnost nám dává k dispozici nesčetné prostředky k tomu, abychom poskytovali humanitární pomoc potřebným bratřím. … Druhý vatikánský koncil správně připomíná: „Mezi znameními naší doby zaslouží zvláštní zmínku rostoucí a nepotlačitelný cit solidarity všech národů.“
31. K utváření lepšího světa se přispívá výhradně tím, když se koná dobro teď, osobně, se zanícením, všude, kde je to možné, a bez ohledu na stranické strategie a programy. Programem křesťana, programem milosrdného Samaritána, Ježíšovým programem je „vnímavé srdce.“ Takové srdce vidí, kde je zapotřebí lásky, a podle toho také jedná.

KKC 2444

Láska církve k chudým „patří k jejím pevným tradicím“. Inspiruje se evangeliem blahoslavenství, Ježíšovou chudobou a jeho laskavostí k chudým. Láska k chudým je pro křesťana také jedním z motivů povinnosti pracovat, aby „mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí v nouzi“. Taková láska k chudým se netýká jen hmotné chudoby, nýbrž i četných forem kulturní a náboženské chudoby.

Zamyšlení

Oblečení patří mezi nejzákladnější potřeby člověka. Nahému člověku bývá v chladném období zima. Nahý člověk se může stydět, nahota je v židovsko-křesťanském prostředí čímsi nepatřičným. O studu z nahoty se píše již na prvních stránkách bible: „A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ (Gen 3,10).

Dříve se i v naší společnosti lidé snadněji rozpoznávali, podle šatů, které nosili. Také řeholníci a řeholní sestry mají své šaty, hábity, kterých si váží. Ani za totality se řeholnice nevzdaly svého řeholního šatu, i když byl na ně činěn nátlak. Zdá se, že výzva k oblečení chudého se dnes dá poměrně dobře splnit.

U charitních domů bývají šatníky se slušným prádlem, oděvy i botami, které někdo daroval, protože je již nepotřeboval. Tak i lidé bez domova mohou přijít a vybrat si, zkusit na sobě a odejít slušně oděni. Důležité je, aby měli tito chudí lidé příležitost se dát „trochu do pořádku“ – tj. vykoupat se, oholit, ostříhat, atd.
Myšlenky sv. Vincence de Paul:

• Chceme-li v chudých vidět Boha, je třeba se na hledět s vírou a vážit si jich jako Ježíš Kristus.
• Když máš vykonat nějaké dobro, ptej se Pána Ježíše: Pane, kdybys byl na mém místě, co bys nyní udělal?
• Dobré myšlenky, které nám Bůh dává, jsou jako poklady. Musíme je v sobě pečlivě uchovávat a podle nich jednat!

Písmo svaté:

• Ex 22, 25-25 Plášť je jediný majetek chudého.
• Mt 6, 28-34 Nedělejte si starosti o oděv.
• Zach 3,4 Nový šat milosti.

Můžeš si přečíst úryvky Písma sv. a porozmýšlet nad textem.

Otázky:

• Proč je zapotřebí varovat se posuzování podle zevnějšku?
• Co to znamená mít v úctě lidské tělo a chránit lidskou důstojnost?
• Dbáš na svůj zevnějšek? Dovedeš rozlišit vhodné oblečení pro různé příležitosti?
• Uvědom si symboliku šatu ve vztahu k milosti posvěcující.

3. skutek duchovního milosrdenství:

napomínat hříšníky

KKC 545:

Ježíš zve hříšníky ke stolu království: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mk 2,17). Vyzývá je k obrácení, bez něhož nelze vejít do království, ale slovem i skutkem jim ukazuje bezmezné milosrdenství svého Otce k nim a nesmírnou „radost v nebi nad jedním hříšníkem, který se obrátí“ (Lk 15,7).

Zamyšlení

„Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima, dá-li si říci, získal jsi svého bratra“ (Mt 18,15). Odhodláváme-li se někoho napomenout, snažme se posoudit, zda je tu naděje, že to má šanci na úspěch. Někteří lidé reagují zcela opačně, protože jsme je podráždili. Ti pak schválně ještě více hřeší. Nejlepší přátelé nejsou ti, kdo mlčí k chybám bližního, ale ti, kdo ho dovedou přátelsky z jeho bludného chování vyvést.

Hřích v očích víry je to největší neštěstí, které nás může potkat. Podat ruku bratru, aby se od něho osvobodil, znamená opravdu mu prokázat lásku. „Kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty“ – píše sv. Jakub – „zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů“ (Jak 5,20). A List Galatským: „Kdyby byl někdo stržen náhle k nějakému poklesku, uveďte ho na správnou cestu v duchu mírnosti; jste přece lidé duchovní. Jen si dávej každý pozor sám na sebe, aby ses nedostal do pokušení i ty“ (Gal 6,1). Bratrské napomenutí je tedy delikátní podnět spojený s rizikem. Nesmíme ztrácet ze zřetele důrazné Pánovo slovo: „Jak můžeš říct bratru: dovol, abych ti vytáhl třísku z oka, zatímco máš ve svém oku trám?“ (Mt 7,4). Svatý Augustin se takto modlil: „Pokaždé, když se jedná o hřích toho, který klesl, dopřej mi zakusit s ním soucit, abych ho nekáral povýšeně, nýbrž abych plakal a naříkal, takže zatímco pláču nad druhým, pláču sám nad sebou.“

Myšlenka sv. Vincence de Paul:

• Přívětivost odstraňuje překážky.
• Protože všichni lidé mají chyby, potřebují naši shovívavost.
• Jeden z nejpodstatnějších skutků lásky je snášet bližního.

Písmo svaté:

• 2 Tim 4, 1-5 Hlásej slovo vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej.
• 1 Tim 6, 10-21 Svěč svým životem, napomínej bohaté.
• Mt 18, 11-17 Hřeší-li tvůj bratr, pokárej ho.
• Mk 6, 17-20 Jan Křtitel napomínal Heroda.

Můžeš si přečíst úryvky Písma sv. a porozmýšlet nad textem.

Otázky:

• Jak snáším napomínání a kritiku?
• Promysli, jak by mělo vypadat napomenutí? Co by mu mělo předcházet?
• Co patří ke schopnosti přiznat chybu?
• Jak překonávat strach a obavy před prokazováním těchto skutků milosrdenství?
• Jak pečuji o své vzdělání v katolické víře?

Comments

comments