2. skutek tělesného milosrdenství: dávat pít žíznivým

Podobně jako lidé potřebují jídlo, potřebují i nápoje. Pán Ježíš nikdy neprosil o jídlo, o šaty či o přístřeší. Prosil však o napití. Prosí ženu Samařanku: „Dej mi napít!“ (Jan 4,7). Z kříže volá: „Žízním!“ (Jan 19,28) Žízeň je ještě palčivější než hlad. O hladu vydrží člověk i několik dnů, ale bez nápoje rychle hyne. Boháč, který si nevšímal ubohého žebráka Lazara, nyní sám hyne. Ale neprosí Abrahama o jídlo, nýbrž o nápoj: „Pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plamenu.“ (Luk 16,24) Dát napít někomu, kdo je Ježíšův učedník, je velmi záslužné. Ježíš o tom říká: „A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu“ (Mt 10,42). V zemi, kde žil Ježíš, byla voda vzácná. Tam, kde se nacházela voda, byla i hojná vegetace, kde voda nebyla, rozkládala se poušť.

Angelo Scarano – zamyšlení nad textem

Ježíš má na kříži žízeň po naplnění Otcovy vůle. Otcova vůle pak je, aby všichni měli život (Jan 3,16). Jeho žízeň tedy vyjadřuje hlubokou touhu vylévat život na všechny lidi…

Vyvrcholením pašijí je Ježíšovo ukřižování a umírání. Jeho zvolání “žízním” navazuje na předchozí výrok, že musí vypít kalich, který mu podal Otec (Jan 18,11). Ježíš má na kříži žízeň po naplnění Otcovy vůle. Otcova vůle pak je, aby všichni měli život (Jan 3,16). Jeho žízeň tedy vyjadřuje hlubokou touhu vylévat život na všechny lidi: z jeho probodeného boku vytryskly krev a voda, které symbolizují dar života. Krev označuje, že nám Ježíš svou smrtí daroval svůj život (krev je sídlem života – srv. Gn 9,3-6). Voda je v Janově evangeliu častým symbolem životodárného Ducha: “Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Jak říká Písmo, proudy vod potečou z jeho nitra” (Jan 7, 37-39).
Myšlenky sv. Vincence de Paul:

• Nemůžeme lépe pracovat na své spáse, než když žijeme a umíráme v pomoci chudým.
• Bůh miluje chudé. Miluje i ty, kteří projevují chudým lásku. Když totiž milujeme někoho skutečně, chováme náklonnost i k jeho přátelům a jeho služebníkům.

Písmo svaté:

• 1 Král 17,10-16 Eliáš u vody ze Sarepty
• Rút 2,1-23 Rút sbírá klásky na poli Boaze
• Sir 29,1-13 Kdo prokazuje milosrdenství, plní přikázání
• 1 Kor 11,17-22 Nezahanbujte ty, kdo nic nemají
• Mt 10, 42 Kdo podá číši vody, nepřijde o svou odměnu

Můžeš si přečíst úryvky Písma sv. a porozmýšlet nad textem.

Otázky:

• Uvědomuji si svou zodpovědnost za nedostatek vody ve světě? Co s tím mohu udělat?
• Umím žít skromně, v jednoduchosti stravy a pití?
• Jak mohu napojit žíznivého dnes? Ve svém okolí, ve světě?
• Nespoléhám na to, že se žíznivého ujme někdo jiný? (Charita, apod.)
• Pamatuji na lidskou důstojnost těch, které obdarovávám?

2. skutek duchovního milosrdenství: poučovat neznalé

KKC 546: Ježíš volá ke vstupu do království prostřednictvím podobenství, která jsou příznačným prvkem jeho učení. Jimi zve na královskou hostinu, ale také žádá radikální volbu: kdo chce získat království, musí „prodat“ všechno; slova nestačí, je třeba činů. Podobenství jsou pro člověka jako zrcadla: přijme slovo jako skalnatá půda nebo jako dobrá země? Co člověk udělá se svěřenými hřivnami? Skrytým jádrem podobenství je Ježíš a přítomnost království v tomto světě. Je třeba vstoupit do království, to je stát se Kristovým učedníkem, aby člověk „poznal tajemství nebeského království“ (Mt 13,11). Pro ty, „kdo jsou vně“, zůstává všechno hádankou.

Když řekneme „učit nevědomé“, nejde nám o vyučování některého školního předmětu, nýbrž o poučení, jak správně žít. Definice hříchu zní: „Je to vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona“. Známe přísloví: „Nevědomost hříchu nečiní.“. Věc však není tak jednoduchá. Malé dítě, primitivní lidé v pralese či mnozí pacienti na psychiatrii, nebývají odpovědni za své jednání, protože neví, že se to nesmí. U jiných lidí však si klademe otázku, že i když to nevěděl, zda neměl přece možnost se poučit, ale nestál o to. To je nevědomost zaviněná, nesnažil se být poučen. Učit nevědomé je tedy důležitá činnost, je to milosrdný skutek. Vzděláváním nepomáháme jen člověku samotnému, ale celé společnosti. Ve vzdělanosti je poklad, který pomáhá proměňovat její život.

V někom je již touha vést druhé k Bohu. Ze života Dona Boska víme, že už jako chlapec učil jiné děti katechismus a aby mu neutekly, střídal vyučování s různými akrobatickými kousky, které jim předváděl.

Myšlenka sv. Vincence de Paul:

• Děti Boží putují po jeho cestách v dětinské důvěře. Svoji naději vkládají v Něho. Když klopýtnou, On je opět pozvedá – a místo aby se zastavili a zlořečili kameni, o který zakopli, dá jim milost v lásce pokračovat, když se pro svůj pád pokoří.
• Nejprve upři svůj zrak na vlastní ubohost, potom pohlédni k Božímu milosrdenství a zabývej se více jeho dokonalostí než svou nedokonalostí.

Písmo svaté:

• Mt 5, 17-19 Kdo by zrušil jedno přikázání a bude tak učit…
• Mk 6,34 Ježíšovi je líto zástupů – začal je učit.
• Lk 3, 10-15 Zástupy se ptaly Jana: Co máme dělat?

Můžeš si přečíst úryvky Písma sv. a porozmýšlet nad textem.

Otázky:

• Jak pečuji o své vzdělání v katolické víře?
• Jaké příležitosti mohu využít k prokázání tohoto skutku milosrdenství?
• Jak překonávat strach a obavy před prokazováním tohoto skutku milosrdenství?

Comments

comments