V pátek před oním dnem, kdy jsme očekávali milou návštěvu naší sestřičky Margity, jsem cestou kolem autobusové zastávky zahlédla sourozence Jarošovi – naše věrné členy, jejichž hojný počet čtyři vždy zachrání každou plánovanou akci s dětmi. Tuto zkušenost má jistě mnoho z nás, kteří se snaží vyvinout jakousi aktivitu ve farnosti, tvořenou vesnicí a maximálně okolními menšími přilehlými vesničkami.

V kostele se tu o nedělích sejde maximálně kolem šedesáti lidí, z toho většina je přespolních. Nadšeně jsem Jarošovým připomínala zítřejší setkání. Ztuhl mi však úsměv na rtech, když z jejich úst vyšlo, že se již dnes večer chystají na víkendovou akci na jiné faře. V sobotu dopoledne jsem se vydala na setkání s připraveným omluvným proslovem, jak svolání našich dětí může být často nejisté, že když rozešlu SMS a nepřijde mi žádná odpověď…, navíc Jarošovi se nemohou účastnit… a že si můžeme tedy povídat aspoň v okruhu nás pár starších, kteří setkání s dětmi připravujeme…

V tom dorazím na místo setkání a hle… stojí tam 7 postav – děti přišly. Dobíhali i starší děvčata – spoluvedoucí našeho prázdninového tábora – Lucka, Verča, Eliška. Možná v tu chvíli bylo slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce.V bytě, který nám ochotně zapůjčila kamarádka – zrovna v ten čas nacestách – jsme připravili pohoštění a vše potřebné. (V naší vsi totiž nemáme faru – tedy máme, ale v současné době v ní sídlí pošta.) Sestřička tedy mohla přijet.

A taky přijela spolu se svým dočasným šoférem Pepou – naším dalším členem, který na setkání dětí nesmí nikdy chybět. Setkání bylo milé – plné modliteb, povídání a sdílení, her, zpívání, promítání, jídla a pití… Děti byly rády, že sestřičku viděly. Pro ně je to zážitek, poněvadž v blízkém okolí nemají moc možnost řeholní sestřičku zhlédnout. Také za občerstvení naší touhy po zasvěcení se Panně Marii jsme moc vděční.

Povzbudila nás v tom i sama sv. Kateřina Labouré, jejíž ostatky jsme si každý mohl chvíli podržet ve svých rukou. Dvě a půl hodiny uběhly jako voda a nastalo loučení. Děti utíkaly k autům svých rodičů, popřípadě do svých domovů, kdo byl místní. My větší jsme ještě douklízeli byt a dopovídali si se sestřičkou, co jsme na srdci měli.

Děkujeme Bohu za to, že děti přišly – i přes to, že Jarošovi nemohli J. Děkujeme Mu za novou sílu a povzbuzení a sestřičce za to, že za námi přijela a její návštěva byla milá.

P.S. Posléze jsem se dozvěděla, že Jarošovi byli na farním setkání, na kterém se večer před tím zastavila i sestřička Margita. Takže o setkání s ní nepřišli J.

[nggallery id=43]

Comments

comments