HENRY J. M. NOUWEN

S HOŘÍCÍM SRDCEM

Vydaly Paulínky
V této knize nám autor na příběhu emauzských učedníků nabízí hlubší výklad a porozumění slavení eucharistie i účinků jejího působení v našem životě.

1. Žít eucharisticky znamená prožívat život jako dar, dar za který jsme vděčni.
2. Přijímání vytváří nejen společenství, ale vždy vede i k poslání.
3. Eucharistie je pozváním Ježíše do našeho domova.
4. Slavení eucharistie od nás vyžaduje, abychom stáli v tomto světě a přijali svou spoluzodpovědnost za zlo, které nás obklopuje a prostupuje námi.
5. Pokud zůstaneme uvězněni ve vlastních nářcích na hroznou dobu, ve které žijeme, a na strašné situace, které musíme snášet, a ten děsivý osud, který prožíváme, nemůžeme nikdy dojít k pokání.
6. Pokání může vyrůst pouze z kajícího srdce.
7. Srdce kající je srdcem, které nepřenáší vinu, ale uznává vlastní v hříšnosti světa a tak je připraveno přijmout Boží milost.
8. Slovo Boží není slovem, které se vztahuje na náš každodenní život někdy později, ale je to slovo, které nás uzdravuje tady a teď tím, že mu nasloucháme.
9. Nemůžeme žít beze slov, pocházejících od Boha, beze slov, která nás vytrhují ze smutku a vynášejí nás do míst, ze kterých můžeme objevit, co skutečně žijeme.
10. Eucharistická přítomnost se uskutečňuje především slovem. Bez této přítomnosti skrze slovo nebudeme schopni rozpoznat Kristovu přítomnost v lámání chleba.
11. Žijeme ve světě, ve kterém jsou slova laciná. Pak není překvapující, že slova eucharistie posloucháme většinou jako slova, která nás informují. Neočekáváme, že nás překvapí nebo že se nás dotknou.
12. Boží slovo čtené nebo mluvené nás chce vést do Boží přítomnosti a změnit naše srdce a mysl.
13. Ježíš je velmi zajímavá osoba, jeho slova jsou plná moudrosti. Jeho přítomnost zahřívá srdce. Jeho jemnost a laskavost jsou hluboce dojemné. Jeho poselství je výzvou.
14. Slovo eucharistie nás činí součástí velkého příběhu našeho spasení. To slovo nás povznáší a nutí nás vidět své každodenní obyčejné životy jako ve skutečnosti posvátné, které hrají nezbytnou roli v naplnění Božích příslibů.
15. Pokaždé, když Ježíš pozveme domů, tedy do svého života se všemi jeho světlými i temnými stránkami a nabídneme mu čestné místo u svého stolu, bere chléb a víno a podává nám je se slovy: „Vezměte jej a jezte, to je mé tělo. Vezměte a pijte z něho všichni, to je má krev. To konejte na mou památku.“
16. Velkým pokušením našeho života je popřít svou roli vyvoleného lidu a tak se nechat polapit do kolotoče každodenních starostí.
17. Ježíš se nám zjevuje jak Dobrý Pastýř, který nás důvěrně zná a miluje nás. Chceme, aby znal naši špatnou stránku stejně dobře jako tu dobrou, náš stín stejně dobře jako naše světlo?
18. Jako vděční lidé můžeme pozvat toho, který naše srdce zapálil, do soukromí svého domova.
19. Ježíš se nám nikdy nevnucuje. Pokud ho nepozveme, zůstane navždy cizincem, pravděpodobně velmi přitažlivým a inteligentním cizincem, se kterým jsme si zajímavě popovídali, nicméně zůstává stále cizincem.
20. Náš strach úplně se otevřít a stát se zranitelnými se rovná naší touze znát a být poznán.
21. Mou největší touhou milovat a být milován je možné jen tehdy, když jsem ochoten poznat a být poznán.
22. Pokud jsme schopni Bohu říci: „Ano, věříme ti a svěřujeme ti své životy,“ dostáváme se dále než jen k cestě v jeho přítomnosti; odvážíme se otevřít jeho společnosti.
23. Ježíš je Bohem pro nás, Bohem s námi, Bohem v nás.
24. Jako se Bůh pro nás plně zpřítomňuje v Ježíši, tak se nám Ježíš plně zpřítomňuje v chlebu a víně eucharistie.
25. Oběť na kříži a oběť u stolu jsou jednou a tou samou obětí, úplným a božským seberozdáním, které se vztahuje na veškeré lidstvo v prostoru i čase.
26. Přijímání, posvátné spojení s Bohem, není konečným okamžikem eucharistického života. Poznali jsme ho, ale není to poznání jen pro nás samé, abychom si je uchovávali jako tajemství. Je to pro všechny bratry a sestry a všechny, kteří jsou připraveni to slyšet a přijmout.
27. V eucharistii jsme vyzváni, abychom odešli od stolu a šli za svými přáteli, abychom s nimi objevili, že Ježíš skutečně žije a svolává nás, abychom se stali novými lidmi – lidmi vzkříšení.
28. Je to právě ta intenzivní touha Boha navázat s námi ten nejdůvěrnější vztah, která tvoří jádro slavení eucharistie a eucharistického života.
29. Eucharistie je poznáním. Je to plné uvědomění si, že ten ,který bere, žehná, láme a dává, je ten, který od počátku časů si přál s námi vejít do společenství a být námi přijímán.
30. Společenství s Ježíšem znamená sdílet jeho osud. Jsme s ním přibiti na kříž, jsme položeni do hrobu, s ním jsme vzkříšeni, abychom doprovázeli ztracené pocestné na jejich cestách.
31. Eucharistie je vždy událostí, která ukazuje, že život je silnější než smrt a láska je silnější než strach.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

Comments

comments