JACQUES PHILIPPE

VE ŠKOLE DUCHA SVATÉHO

Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří v edici Malý duchovní život. Autor této knihy nám dává odpovědi na otázky týkající se Božího volání a působení Ducha svatého.

1. Svatosti není možné dosáhnout vlastními silami. Celé Písmo nás učí, že svatost může být jen plodem Boží milosti.
2. Jen Bůh může plně zvládnout naše chyby, naše omezení v oblasti lásky, jen on dokáže dostatečně silně působit na naše srdce.
3. Naše síly jsou omezené, Boží síla a láska jsou naopak bez hranic.
4. Máme spolehlivý prostředek, jak Boží lásku a sílu přivést na pomoc naší slabosti: stačí svou slabost pokojně přijmout a vložit všechnu důvěru a naději v Boha.
5. Když nám Bůh vnuká, abychom něco udělali, zároveň nás k tomu uschopňuje.
6. Největší překážkou na cestě ke svatosti je možná naše přílišné lpění na vlastní představě o dokonalosti.
7. Člověk potřebuje poznat , co Bůh chce právě od něho a co možná nežádá od nikoho jiného.
8. K tomu, co od nás Bůh nechce, milost nedostaneme. Co Bůh požaduje, to i dává.
9. I když poslechnout Ducha nás v prvním okamžiku často něco stojí, protože narazíme na své strachy a závislosti, tato poslušnost je nakonec vždy pramenem radosti a blaženosti.
10. Jediná kapička pomazání Duchem svatým může sama naplnit naše srdce větším uspokojením než všechny statky světa, protože je v ní Boží nekonečnost.
11. Blaženější je dávat než dostávat.
12. Tím, co nám brání dostávat od Boha hojnější milosti, je možná jednoduše naše nedostatečná vděčnost za ty, které nám už dal.
13. Když máme dojem, že náš život s Pánem vázne a potřebuje probudit, může být velmi dobré vyhradit si několik dní na duchovní obnovu, intenzivněji se modlit a prosit o světlo Ducha svatého.
14. Abychom se mohli nechat vést Božím Duchem, potřebujeme velkou vnímavost a pružnost, kterých se postupně nabývá uplatňováním odpoutanosti.
15. Snažme se nelpět na ničem ani hmotně, ani citově, dokonce ani duchovně.
16. Lpění na své vlastní moudrosti, i když si stanovuje cíle, které jsou samy o sobě skvělé, je pro poslušnost Duchu svatému asi nejhorší překážkou.
17. Chceme-li vnuknutí Ducha svatého rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností.
18. Se snahou o pokoj je spjata i snaha o ticho. Ne o ticho prázdné, ale o ticho, které je pokojem, pozorností k Boží přítomnosti a pozorností k druhému, důvěřivým očekáváním a nadějí v Boha.
19. Rozpoznávat, co je z Ducha svatého, se naučíme, když si budeme všímat dění ve své duši.
20. Rozlišení toho, co v nás působí Duch svatý, se velmi usnadní, když budeme mít možnost otevírat své srdce někomu, kdo nás může duchovně vést.
21. Častá zpověď je zdrojem světla pro pochopení, co se děje v naší duši.
22. Boží vnuknutí nás nemůže nabádat k něčemu, co by bylo v rozporu s učením a požadavky Božího slova.
23. Dává-li nám Bůh do srdce svá vnuknutí, pak tím prvním mezi nimi je vnuknutí poslušnosti.
24. Bůh je otec, je sice náročný, protože nás má rád a volá nás, abychom mu dali všechno, ale není tyran.
25. Bůh nemá za cíl nám život komplikovat, chce nám ho vposledku zjednodušit. Poslušnost Bohu osvobozuje a uvolňuje srdce.
26. Čím jsme poslušnější Ducha svatého, tím je náš souhlas s Boží vůlí svobodnější a spontánnější, tím méně nucenosti a bolesti v něm je.
27. Pán je vždy připraven zvednout nás po pádu a dokonce vždycky najde způsob, jak náš pád proměnit v požehnání, obrátíme-li se k němu s pokorným a důvěřujícím srdcem.
28. Maria nám dává svou pokoru, svou důvěru v Boha, svou odevzdanost do Boží vůle, své ticho, své vnitřní naslouchání Duchu.

Myšlenky byly sestaveny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve spolupráci s Pastoračním domem Velehrad v Itálii.

Comments

comments