Ulice du Bac, 140 Paříž

Kaple v srdci Paříže, kam přichází každý rok prosit Pannu Marii Zázračné Medaile více než milion můžu, žen a dětí ze všech koutů světa, ze všech zemí i ze všech společenských vrstev.

V roce 1830 se Panna Maria zjevila Kateřině Labouré privilegovaným způsobem. Zajisté, toto zjevení nepřidává nic nové k učení katolické víry. Když Panna Maria zasahuje na určitém místě, chce jenom připomenout aktuální potřebu evangelia.

Pokud dnes pozorujeme, co se děje na poutních místech, můžeme konstatovat, že jsou to:

– místa bratrství, kde se učíme lásce k bližním, snášenlivosti, trpělivosti,

– místa, kde se učíme sloužit bližním, hlavně chudým,

– místa, kde se učíme poznávat Ježíše Krista skrze Marii, která nás vždy vede k němu,

– místa, kde se učíme, jak máme vydávat evangelijní svědectví v dnešním světě.

Poselství

V této kapli Panna Maria zanechala poselství pro svět. Připomíná křesťanům, aby se setkali s Ježíšem Kristem v eucharistické hostině a obnovili se přijetím Ducha svatého.

Zanechala i znamení: Medaili, která připomíná nekonečnou Boží lásku k lidem. Představuje se nám jako matka, vychovatelka a průvodce na cestě k Ježíšovi.

Panna Maria chce jenom to, co chce Bůh, totiž aby tento svět byl lepší a spravedlivější. K tomu mají napomáhat i Mariánská hnutí mládeže.

Kateřina v Paříži

Kateřina se narodila 2. května 1806 ve vesnici Fain-les-Moutiers jako osmé dítě z deseti dětí, které přežily. Rodinu spojovala upřímná láska a štěstí. V roce 1815 ztratili matku. V té době měla Kateřina devět let. Brzo převzala roli domácí paní, protože její nejstarší sestra odešla do Společnosti sester sv. Vincenta. Starala se o celou domácnost: vaření, praní, domácí zvířata… Nezůstal jí čas ani na učení, číst a psát se naučila až jako osmnáctiletá.

Jako dvacetiletá se přestěhovala do Paříže, aby pomáhala v lidovém hostinci svého bratra. Tam poznala bídu dělníků, nezaměstnaných a vykořisťovaných. To ji vedlo k rozhodnutí zasvětit se úplně Bohu a bližním zejména chudým ve smyslu slov Pána Ježíše: cokoli jste udělali nejmenšímu z těchto mých bratří, to jste udělali mně.“

V dubnu 1830 se Kateřina stává sestrou ve Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincenta a začíná období formace (seminář) v mateřinci (Rue du Bac, 140) v Paříži.

Upřímně obdivovala zakladatele Společnosti Vincenta de Paul, který velmi miloval chudé a nazýval je „naši páni“.

V horlivé modlitbě intenzivně prosila, aby ji takový duch oživoval po celý život. Její nadšení pro Boha se stávalo tak silným, že se dvakrát celkem výjimečným způsobem setkala s Pannou Marií v kapli: 18. července a 27. listopadu 1830, kdy dostala zvláštní poselství pro svět.

5. února 1831, po skončení období své formace, byla poslána do chudého předměstí jihovýchodního Paříže, aby sloužila starým lidem v domově na ulici Picpus – Reuilly.

Tam pak strávila celý život ve službě, při které se měla možnost setkávat se všemi druhy bídy a chudoby. Starala se o nemocné, vyhledávala všechny možné prostředky k tomu, aby mohly chudé rodiny zaplatit nájemné, schovávala utečence v období revolučních nepokojů (1848–1871).

V té době jí hrozilo i vězení, ale její chudí přátelé ji ochránili. Pomáhala tělesně i duševně všem trpícím bez rozdílu jejich náboženského i politického přesvědčení. Její srdce vedla neodolatelná síla Boží dobroty.

Kateřina umírá 31. prosince 1876 jako sedmdesátiletá po 45 letech obětavé a neúnavné služby chudým.

Z knihy Le message de Catherine Labouré: Dynamique de vie (Poselství sv. Kateřiny Labouré: Dynamika života)

Comments

comments